a ulic etc.cizojazyčný text Nedokonalí a nedostavení klášterové nedokonalé modlitby a mše vyznamenají, totiž že nedoříkají dobře, ale zpletú a od mše odcházejí, leckdys než bude kříž na konci požehnání dán, jakož i kříž jest na klášteřích na znamení dokonání.

Křížové pak na kostelích aneb na klášteřích vyznamenávají, že nic jiného neumíme kázati, jediné Krista ukřižovaného, jenž jest svrchovaná moudrost jako kříž svrchu na střeše. Na klášteřích pak že sou křížové, to znamená, že všecky naše vroucí modlitby požehnáním kříže svatého zavíráme a že se ve jméno ukřižovaného modlíme.

Zdi sú celé okolo všeho města, krom od řeky nic, tak má Praha trpělivost. Ano i zdi, dokudž k nim z děl netepou, dotud sú celé a pevné, a když tepou, tedy se zboří, tak i my, dokudž nám žádný nic neuškodí, dotud sme trpěliví a zdáme se silní, že bychom všecko pro pravdu boží strpěli. A když by se málo kto poopřel, uzříš a myť s hněvy, s děly na plac a se zbrojí, tožť trpělivost kdes. A jako když města dobývají, najprv hledí trpělivost v Pražanech zkaziti rozkoší věda, že jakož když zkazí zdi, jisti sou nepřátelé vším městem svrchu praveným. A protož dokudž najdél mohou zběhnouce se, dotud zdí brání. Braňmež tedy i my a utecme se k trpělivosti ve všelikém pokušení a nedávajme jí sobě ďáblům zkaziti. A že pak lidem nedopouští se přes zdi choditi, ale skrze bránu pro vyplnění cla, tak i my jinou cestou k sobě kráčeti nedopouštíme, to jest, aby nás měl kto uraziti, upšiti, slovem dotknouti, leč s oužitkem cla vyplnění, totiž o kterýchž se nětco nadějem vzíti, od těch i trpíme, ale od jiných nic, aniž se těm chudým dáme po sobě voziti řkouc: „Což nás sobě koupil, že nás tepeš?“ Než i od řeky zlořečenství sme trpěliví, dokud nám do domův netekou, leč lajem a nemstíme se vědouc, že ač nepřeschne, ale brzo steče. Neb to zlořečenství v Zjevení drak vypustil jako řeku z tlamy své a ono před se plyne bez přestání, aniž můž zastaveno býti, totiž že jednou vydaná klatba aneb promluveno zlořečenství nemůž se zase vrátiti, ale před se plyne, by nikda víc opětované nebylo. Nébrž by hned zase dobrořečil, již dřevní zlořečenství jako řeka před se plyne, a ne spátkem a my oschnem