zlořečenství a od okolních národův posměch. A v budoucí čas téhož čekáme zlořečenství, jenž dí: Odstupte zlořečení etc.cizojazyčný text Neb ten artikul proto jest nalezen, aby zjevní hříchové v svobodě nalezeni nebyli jako hnůj a bláto po ulicech, abychom s slavnou procesí těla Krista Pána, jímž sme od zlořečenství vysvobozeni, procházeti se mohli všudy po všem městě i po oulicích jako po ambitu v klášteře, na to nedbajíc, jestliže by to hříšníci hněvivě nesli říkajíce: „Co ste nám chtěli z Prahy klášter?“ Ale i nebe, a ne peklo ani Sodomu, jakož vy chcete míti a sobě udělati svými ohejralými hříchy zjevnými, ve vše, v nešpory, v postě žerouce bez bázně!

Ale my vždy nejen řekú sstaviti most, totiž ne zlořečenství, než kompaktáta upevniti nákladně usilujem častými sněmy a sjezdy. Však pak v moci pravdy hádky. Ti, ktož sou pod jednou, jako Malá Strana, v níž jest asi polovici Němcův proti obojí celé Praze, tak málo síly má. Ale víra pod obojí způsobou jako Staré s Novým Městem spojená, silnější a svorná jest, mezi nimižto bezvodný příkop. Tak žádné zlořečenství nedělí víry pod obojí způsobou než toliko suchý příkop a brány slabé rozdílného a nesmíšeného přijímání. A to rozdílné přijímaní jako i posvěcování nic nedělí Pána Krista, jako příkopové a brány nedělí Prahy než toliko města spolu. A jako Nové a Staré Město promíšeno jest kláštery a mnichy pod jednou, tak jest naše víra pod oběma v Čechách protivníky promíšena a zaměsknána a naprosto naprzněna. A jako tento kout Nového Města sú kláštery, tak sou mnohý díl Čech aneb pravdy boží aneb krve Páně přijímaní zaměstknali protivníci obyčeji mnišskými a jich poboňky. Ale táž řeka zlořečenství, kteráž hájí nám k protivníkům, hájí i nás ďáblům protivným, neb nemají přístupu k bezpečným a blahoslaveným podlé čtení řkoucího: Blahoslavení ste, když vás budou zlořečiti lidé, řkouc všecko zlé proti vám. A jako zamrzlá řeka a ledem přikrytá víc škodí Praze, tak i lichotou zlořečenství přikryté a ošemetností škodí víc a lepší přístup má. Důvod na Jidášovi. Ale že v Starém Městě židovském jest miesto v koutě, samotně se zamykajíc, tak u víře naší pikhartové sou pokoutní, samotně se ne bytem, ale oumyslem oddělujíc. A jako židé o svátosti velebné nic nedrží a nás klnou pokoutně v zbořích i v školách, neméň