toho pikharti mají, protož tak a ne jinak k nám se zachovávají. A jako židé minci kazí, groše ustřihují, ukrádají, lichvami vyžívají křesťany, tak pikharti újmu víře činí u vážnosti, v drahosti i v rozumu podlé přísloví: Přítel mytel a groš víra. Nadto i vo statek, i o duši podtají hledí křesťany připraviti a nočně půjčiti a z nich duše vytočiti jako židé krev, kdež mohou. A ktož s nimi obcuje a jim zastaví svou víru, lásku, naději, tudíž se v nich prostojí, že náh křesťan zůstane. A jako židé za staré groše nové dávají, tak tito novou víru za starodávní dražší. A potom ji spálé a přepustí, obraz na ní zruší, že ji žádný nepozná, židovská li jest, čili křesťanská, když na ní rázu nezůstaví Pána Krista. A jakož říkají, nebudou li židé vypleněni, že Prahu snědí, tak pikharti na duchovním bohatství vyjedí Prahu, pomalu půjčujíc svých falešných artikulův, z mědi falešné skovaných bez rázu božího.

Jako jest Vyšehrad chatrný, tak chaterná láska – otrhaná, nespojená spolu a sstydlá, zbořená, chalupná, tak že se řídko soused souseda drží, než každý sám o sobě. Každý totiž sobka hrá a co se jemu, ne bližnímu hodí. Naliť jako v městě spojeném, ustaveném každý soused silnější i dům pokojnější, než když po vesku roztrhané sedí, tak v lásce obyčejně křtaltovnější sou města než v svářích, v nichž království pustne a dům na dům padne k podobenství tohoto Vyšehradu, jenž je ne císař, ďábel, ale sami domácí zkazili. Totiž že žádný nás nemůž od lásky boží a Kristovy odděliti, než leč sami se odděliti máme od ní. Ani mocní králové, ani ďáblové, Romanorum etc.cizojazyčný text 8, ani studený listopad nás ustudí. A zdaliž ale slepému žákovi nevěříme, jenž o té lásce svorné zpívá: Když Praha v jednotě bude, živý člověk ji nedobude, než ten všemohúcí Pán, kterýž nám tělo i duši dal.

Neb kdež láska jest, tu Buoh přebývá a dobývá i proniká. Ale kdež láska jest ztrhána, tuť tou stranou jako Vyšehradem vpadení se stane na víru a vejboj tak, až neostojí. A jako na Vyšehrad žádného nepouštějí bez mejta, ktož má vnitř do Prahy jeti, takováť jest láska naše. Že žádnému srdce neotvíráme, leč má co dáti a v čem bychom ho mohli užiti, tenť vchází vnitř srdce našeho. Pro kderou pak příčinu Vyšehradu, pro touž nesmíme stavěti lásky, aby totiž nám z Prahy domův i klenotův i roucha i špižírny nedobyla a v dobrém bydle překážky neučinila jako někdejší celej Vyšehrad Praze příkladem