duchovním bohatství vyjedí Prahu, pomalu půjčujíc svých falešných artikulův, z mědi falešné skovaných bez rázu božího.

Jako jest Vyšehrad chatrný, tak chaterná láska – otrhaná, nespojená spolu a sstydlá, zbořená, chalupná, tak že se řídko soused souseda drží, než každý sám o sobě. Každý totiž sobka hrá a co se jemu, ne bližnímu hodí. Naliť jako v městě spojeném, ustaveném každý soused silnější i dům pokojnější, než když po vesku roztrhané sedí, tak v lásce obyčejně křtaltovnější sou města než v svářích, v nichž království pustne a dům na dům padne k podobenství tohoto Vyšehradu, jenž je ne císař, ďábel, ale sami domácí zkazili. Totiž že žádný nás nemůž od lásky boží a Kristovy odděliti, než leč sami se odděliti máme od ní. Ani mocní králové, ani ďáblové, Romanorum etc.cizojazyčný text 8, ani studený listopad nás ustudí. A zdaliž ale slepému žákovi nevěříme, jenž o té lásce svorné zpívá: Když Praha v jednotě bude, živý člověk ji nedobude, než ten všemohúcí Pán, kterýž nám tělo i duši dal.

Neb kdež láska jest, tu Buoh přebývá a dobývá i proniká. Ale kdež láska jest ztrhána, tuť tou stranou jako Vyšehradem vpadení se stane na víru a vejboj tak, až neostojí. A jako na Vyšehrad žádného nepouštějí bez mejta, ktož má vnitř do Prahy jeti, takováť jest láska naše. Že žádnému srdce neotvíráme, leč má co dáti a v čem bychom ho mohli užiti, tenť vchází vnitř srdce našeho. Pro kderou pak příčinu Vyšehradu, pro touž nesmíme stavěti lásky, aby totiž nám z Prahy domův i klenotův i roucha i špižírny nedobyla a v dobrém bydle překážky neučinila jako někdejší celej Vyšehrad Praze příkladem první církve, mající celou lásku, a příkladem Pána Krista, že jest je vyležela a vyloupila z statkův, ale i z časných životův podlé písma onoho: Ktož má statek světa tohoto a vidí bratra svého etc.cizojazyčný text, přebývá v něm. Nebť láska nic nezatají ani překryje, ale z kůže se prej vydá a utratí a vynaloží pro bližní své. Jakož říkají praj: A když bychom měli tak milovati, jakož zákon velí, a my bychom nikdy nic neměli. Dosti se nám zdá lásky, když ještě chudým podlé sebe bydliti nebráníme a že na ně hledíme, jako na Vyšehradě chudým chalupníkům se stavěti když opustíme, nechť mají na tom dosti.

Hrad pak krásný, vystavený a vždy přistavený naději znamená, že i Praha tak je jadrné i krásné, vysoké naděje jako hrad pěkný, červený, veselý, strakatý, řezaný, ale bez krále pustý. Tak lid tento, víru maje