svým usnúti, aj, dědictvie jeho synové jeho. Také i to vědie, že ti, kteříž v Pánu umierají, chtie mieti účastnost s těmi, jimž jest Pán řekl: Vy ste, kteříž ste setrvali se mnú v mých pokušeních a v zámutciech. S chtie s Kristem kralovati, ale nechtie s ním trpěti. Takový byl jest onen Balám čarodějník, kterýž jest pohleděl na stíny synóv izrahelských a rozuměje, že jim Buoh zaslíbil věčné blahoslavenstvie, mluvil jest: Umři, duše má, smrtí spravedlivých! A buďte poslednie věci mé jim podobné, konce jich oslaveného žádaje. Však se varoval a hrozil práce, kterúž by to zaslúžiti měl. Ó, dobrý Ježíši, všickni bychom s tebú kralovati chtěli, ale nechcem s tebú trpěti a pracovati. Ty si vyvolil chudobu a biedu, ale my, což jest jemu libé a užitečné. Jakož svatý Bernart die: Narodil se syn Boží, v jehožto vuoli bylo jest vyvoliti, co by chtěl. I vyvolil sobě čas tělu protivný, neb v zimě. A aby byl syn chudé matky, kteráž jedva plenky měla k obvinutí a ještě chaterné a miesto čisté kolébky jesle. A ač jest byla taková potřeba, však žádné zmienky nenie o kóžiech pro zahřienie. Pohlediž, že pán Kristus, svrchovaná múdrost, kterýž v ničemž nemuož býti zklamán, volil jest věci tělu odporné. Tehdy jistě jest to lepší, i užitečnějšie, i radějí má voleno býti, onť jest zajisté, bratřie milí, slíben skrze Isaiáše, že bude uměti odvrci zlé a vyvoliti dobré. Protož zlá věc jest rozkoš těla. Ale dobrá trápenie jeho, kteréž jest vyvolil a onyno zavrhl Kristus, múdré dietě a svaté slovo. To vše řeč svatého Bernarta. Ó, milé