[133r]číslo strany rukopisupovětří[chy]povětří] poietrzy stkviechu, korúhve[chz]korúhve] Koruhwie třepetáchu, kněžie v drahém rúše mešném se řédiechu, vešken lid radoštěmi plakáše, přijímajíc tak svatého [otce]text doplněný editorem tělo. A ten se za statečného jmějíše[cia]jmějíše] gmegiſſe, ktož se mohl jeho nosidl dotknúti. Co se[cib]se] ſie tu divuov na jeho pochování i potom v rozličných časiech stalo, o tom se[cic]se] ſie dlúze píše, kterak sú slepí prozřeli, hluší slyšeli, belhaví chodili, nemocní uzdraveni, malomocní očištěni, mnoha utěšenie rozliční[cid]rozliční] rožlicžni hříšní u jeho svatého hrobu mievali, ješto se[cie]se] ſie i dnes vždy děje skrze milost svatosti svatého Arnulfa. Byl jest Arnulffus v Mecí biskupem patnádcte let a deset dní za časuov čtyř pořád papežuov, tito sú byli Bonifacius, Honorius, Severinus a Johannes, za césařuov[cif]césařuov] Czeſarzwuow Eraklio, za jeho syna Konstantina. To se dálo čtrstého devadesátého čtvrtého.
Tuto se praví o svaté Praxedě, panně duostojné
Svatá Praxedis děvice byla sestra svaté Potenciány, a tě jsta sestře byly svatého Novata a svatého Timotee. Ti jsú od svatých apoštoluov křest přijeli. A když za jich časuov veliká pohroma na křesťany od pohanuov byla spadla, tito světí křesťanská těla pochovali a najposléze vešken svuoj statek chudým rozdavše, mnoho dobrého činiece, Bohu snažně slúžiece, své životy v Boze skonali a jemu se dostali, s nímž kralují na věky věkóm. To jest [se]text doplněný editorem dálo po narozenie syna Božieho stého a po šedesáti a po pěti letech.
Tuto se[cig]se] ſie čte[cih]čte] ržte o svaté Mariji Magdaléně
Svatá Maria Magdaléna od svého hradu, jemužto Magdalenum řékali, Magdaléna slula, vysokého byla od velikých králuov rodu. Jejímu otci[cii]otci] Oczi řékali Sirus a mateři Eukaria. S bratrem svým vlastním[cij]vlastním] wlaſſtnim, svatým Lazarem, a svatú Martú, vlastnie sestrú, na tři čésti své zbožie rozdělili byli. Maria Magdaléna Magdalum hrad, od něhožto Magdaléna slula, a svatý Lazar jednu čést v Jeruzalémě v městě a sv. Marta Betaní držéchu. A když[cik]když] kdž Maria Magdaléna nad svú duší zapomenuvši, v rozpuštěnú rozkoš světa u nie se[cil]se] ſie
