mój,před očima tvýma cestu mú.
Otče náš…
Zdráva Maria…
I neuvodi nás u pokušenie,
ale zbav ny od…
Viny mladosti méj
a nevěděnie mého nezpomínaj, hospodine.
Job7,16 Otpusť mi, hospodine, nebo jako nic sú dné moji. Job7,17 Co jest člověk, že výšíš jej, nebo proč k ňemu přikládáš srdce své? Job7,18 Navščievíš jeho rychle a brzo pokusíš jeho. Job7,19 Dokovad neodpustíš mi ani mne pustíš, bych pozřela slinu mú? Job7,20 Shřešila sem. Co tobě učiním, o strážě člověčí? Proč si mě položil u protivenství sobě i učiněna sem sama sobě obtiežena? Job7,21 Proč nesejmeš hřiechóv mých a proč neodlúčíš ode mne nespravedlností mých? Sezři, že již u prachu spím, a ač ráno mne budeš hledati, neučiji.
Věři, že vykupitel muoj živ jest a v súdný den z země vstáti tělestně mi jest. A u mém těle uzři boha, spasitele mého.
Jehož sem já viděla sama, a nikte jiný, a oči mojě shledaly sú jej, spasitele mého.
Job10,1 Stýšče duše má životu mému, vyšli proti sobě řeč svú, povědě v hořkosti duši mé. Job10,2 Řku bohu: „Neroď mne zatratiti. Pověz mi to, proč mne tak posuzuješ? Job10,3 Zdali se tobě vidí dobro, že potupíš mě a odženeš mě, stvořenie rukú tvú, a radě nemilostivých pomóžeš? Job10,4 Zdali tělestné oči tvoji jsú, neb jakž vidí člověk, ty vidíš? Job10,5 Zdali jako dni člověčí dné tvoji a léta tvá časi sú člověčí, Job10,6 aby hledal zlosti méj a hřiechy mé přeptáš? Job10,7 A zvěz, že sem nic zlého neučinila, když nikte nenie, jenž by z rukú tvú mohl vypraviti.“
Jenž si Lazařě vzkřiesil z hroba smrdělého,
ty jim, hospodine, daj pokoj a miesto přiebytka pokojného.
Versuscizojazyčný text
Jenž přídeš súditi živé i mrtvé a tento svět skrze oheň,
ty jim daj, hospodine, pokoj a miesto přiebytka pokojného.
Job10,8 Rucě tvoje, hospodine, učinile sta mě a stvořile sta mě všeho v okrslku, a tak náhle zahladíšzahladíš]
