[107v]číslo strany rukopisuten den tak přežádúcí, před věky svaté Trojice v tajemství skrytý, však již nám z nebeského poklada vydán na útěchu i na spasenie. Ó, kterak před jejím narozením veškeren svět smutně vzdycháše, k tomu tak v strastné žalosti mrúc, naděje také k bohu nemajíc, všickni v předpeklo neb v peklo jdúc, k bohu vzhuoru nemohúc, jedno vždy do temnic a tam rozličné strasti trpiec! A již tato narodila se dnes, ještoť jest řebřík přistavila do nebes. A tento řebřík svatý Jakub patriarcha jest viděl u vidění svém, jenž ten řebřík na zemi stoje, dosaháše do nebes.[181]Gn 28,12 Takež této milé dievky její pokora dosahá od země až do nebes, k nám na zemi s nebes boha jest přitáhla svú čistú pokorú. Protož máš znamenati ten řebřík tak předrahý, hřiešný člověče, ješto s vždy byl v rozpáčení k bohu, a již jistú naději jmieti móžeš k bohu. Vendeš bezpečně po tom řebříce, tu kdež věčně boha viděti móžeš. Přistup, hřiešný člověče, k této kolébce a ohlédaj milú tuto panenku ležíce, a máť dietětí obyčeje a obezřenie, ale všech nebeských pokladóv má v sobě schránu.
Toť jest tato boží zvolenice Otcem bohem napřed pověděná, jakož jest to psáno v prvních knihách Mojžéšových. Tu jest tak řečeno pekelnému hadu: „Nepřízen já učiním mezi tebú a mezi ženú, tať roztroská hlavu tvú.“[182]Gn 3,15 Tuť praví mistr
