[103r]číslo strany rukopisuse ukazuje. Toho také svatý Bernart potvrzuje, mluvě k Duchu svatému a řka: „Ó, předivná svatosti, ó, přeutěšený hosti mé siré duše, odkad s ty mi přišel, kterým s činem v mé srdce vstúpil? Nebo jsem všemi smysly hřešil a tebe sem já nevídal, neslýchal, nepokusil, nepočil, nedotekl, jediným skutkem sem tebe, předrahý hosti, dosáhl a milostiva s mě učinil, když s mým srdcem mocně pohnul a mně mé zlé skutky velmi ohyzdil a k tomu mé duši rozkošné túženie po sobě jsi ostavil, nebo se mé srdce v mnohých žádostech zlých kochalo, ale již jest jemu všechno zlé mrzko a ohavno. Tuť jsem tvú milost mocně poznal, kterak svú milost k hřiešným neseš, podobně kto jediné tomu chce sám.“
Druhým skutkem Duch svatý vidomě se světu ukazuje. Najprvé v holubičiej tváři,[171]L 3,22 jakožto se píše ve Čtení svatém, když bieše při křtu Synu božím, když ho křtíše svatý Jan v Jordáně, kterak se Duch svatý vznášel v tváři holubičéj nad nimi. Druhé pod podobenstvím Jezukrista, jeho oblaka na hoře Tábor,[172]Mt 17,5 tu ješto se Ježíš ukázal svým třem apoštolóm v oslavené své tváři. A tu jsú viděli oblak, zpósobě Ducha svatého. Třetie v podobenství ohňovém, když seslán bieše všem svým apoštolóm i jiným svatým mnohým, nebo spadl bieše na každého jakžto oheň.[173]J 20,22[103v]číslo strany rukopisuČtvrté ve mnohých jazyciech, v těch tak divných ve mnohých svatého Ducha ukázaní. Nebo jakož Duch svatý seslán bieše apoštolóm, hned jsú mluvili rozličnými jazyky, jakož se to ve Čtení svatém píše. Páté ve mnohé tvářnosti, jakožto praví svatý Lev papež, kterak kolivěk ty tváři lidskýma a tělestnýma očima obezříme, však tu móže býti Duch svatý pro jistotu svého svatého veleslavenstvie neviděn jest proto, nebť jest tu byl, svú svatú milost dávaje světu znáti skrze těch rozličných tváří podobenstvie. Nebo jakož jest holúbek pokorný, takež Duch svatý svú mocí z hřiešných pokorné činí. Jakež oblak zemi svú vlahú obvlažuje, když jest tvrdá, takež Duch svatý činí lidská srdce z tvrdých měkká, svými svatými skutky je připravuje, svlažuje je nábožným pláčem na své hřiechy. Protož toho máš rozum na duši, ne jakž brzo duše z těla vystúpí, tak ihned konec vezme, takež Duch svatý brzo nad hřiešnými smilovánie činí. Ve mnohém se také podobenství ukazuje, skrze to dávaje rozuměti světu, že Duch svatý skrze lidská náboženstvie zažíhá svú svatú milost, rozličné múdrosti uče. Nebo jakožto praví svatý Lev papež, mluvě o Duchu svatém, takto řka: „Ó, žádúcí mistře, kterak se brzo naučí, ktož se s tvú drahú milostí učí! Netřebať mu mnoho hlavy
