matka jeho milostivá bieše, tak vždy jeho žalostivě plakavši, o tom jejím žalostivém pláči píše svatý Anzelmus.
Tehda toho večera v nešporní hodinu přišli sú poslové ku Pilátovi, aby těla těch tří ukřižovaných snieti kázal dolóv. Také ještě v tu hodinu oba lotry biechu živa, i kázachu jim jich kosti zlámati, aby spieše zemřeli. Ale milého Spasitele umrlého vidúc, protož jsú jeho nechali tak. A v ten čas jeden slepý rytieř, jemužto jméno Longin bieše, přiveden jsa k Ježíšovi. Ostrým kopím jeho svatý bok otevřel, tiem to úmyslem učinil jest, jest li že by byl ještě živ, aby umřel. Tu, jakž koli Ježíš mrtev bieše, však z něho, přirozená věc, tečíše z jeho svatého boku krev a voda. Nepraví, by jeho bok kopím udeřil anebo pobodl, ale die, že jeho bok kopím otevřel jest, aby tiem rozuměti dal, že jsú otevřena ta vrata přesvatá, skrze něžto sedmera svatost nám na spasenie moc přijala, bez nichžto nižádný spasen nemóže býti. Toť jeho svatého boku otevřenie dávnoť jest bylo znamenáno v prvních knihách Mojžíšových. A tuť se píše, že jest bylo přikázáno, kdež Noe koráb dělal, aby na boce korába okence učinil nebo dveře, kadyž by měl vjíti do korábu před potopú se ukryti. To okence nebo ty dveřce znamenávajíť Jezukristóv bok otevřenie, skrze něžto zbožná duše vendúc, pro jeho svaté krve prolitie pamatujíc, túto potopú tohoto hřiešného světa se kryjíc ukryje. Tuť také praví svatý Krysostomus: „Také tekla jeho svatá krev z boku, a to proto nám na vykúpenie a k tomu našich duší k vyčištění a na omytie.“ A jakož praví svaté Písmo, že ta svatá krev po kopí tekúci až právě k Longinově ruce, a kdyžto rukú Longin očí svých dotekl, jenžto bieše slepý, tak ihned jest prozřel.
Tehda v ten čas dva z Ježíšových učedlníkóv a s nimi Nikodemus jdúce, spolu s odpuštěním Pilátovým jeho svaté tělo s kříže sněmše, v čisté prostěradlo obinuvše, podlé židovského obyčeje vonným kořením obloživše, v hrob jsú vložili, v němžto žádný ještě bieše neležal. A tu kámen veliký na jeho hrob položichu. Tu praví Anzelmus, že s nimi také tu Matka božie bieše a to vše svýma očima vidúci, s svatým Janem a s jinými paniemi do města jide. Tuť jie svatý Jan hned posluhoval a v apoštolský dóm uvedl, tehda tu bieše, plačíc a kvieléc žalostivě, na svého milého syna zpomínajíc, plakáše. Jakož praví svatý Augustin: „Ó, přehanební Židé, co ste nám zlého učinili, že jste Ježíše ukřižovali!“ Tuť jest svatý Anzelmus vše popsal.
