poznaným. Než komorník a sudí mají býti z urozenie šlechtičieho, ale jiní úředníci také mají sazeni býti, jenž by byli ve cti a v dobrých obyčejích poznáni, ješto by měli osedlstvie a dědiny v českém království.
Ustanovenie o sedění písařském a o chování desk zemských
Písařové zemští, jakož obyčej starý držal, aby seděnie měl a bydlil na našem hradu pražském, téhož obyčeje potvrzujem. A dcky zemské nebo kniehy, kteréž má písař psáti, mají býti spolu s písařem chovány na našem hradu pražském. Ale dcky nebo kniehy, kteréž by byly na dědiny nebo na plat již dokonané, ty mají býti zapečetěny pečetí najvyššieho komorníka a najvyššieho sudieho a najvyššieho písaře zemského a purkrabie pražského i mají býti schovány a zamčeny v kostele pražském v zákřiště podlé svatosti a nemají nikdy býti odevřieny, než při najvyššiem komorníku a při pániech zemských, jakož jest obyčej byl od stara dávna.
Ustanovenie o psancích k milosti navrácených
Každá milost má s rozmyslem konána býti, tak aby tú milostí spravedlivost nebyla poškvrněna. A protož z božie milosti ustavujem, když by kolivěk český král kterému psanci pro lúpež, pro zlodějstvo neb pro kterúž kolivěk zjevnú vinu chtěl milost dáti, to móž učiniti, aby jej živil. Ale ta poškvrna má na něm ostati podlé zaslúženie jiným na znamenie.
Ustavenie o slibiech nehodných
Ohavné žaloby od našich věrných častokrát slyšiece, že lotrové, zloději, zběhové a lúpežníci v našem českém království od dávných časuov rozmohli jsú se byli, ale z boží pomocí již jsme jich diel shladili pomstú meče a provaza. Avšak nemohúce všeho vyčistiti ještě slyšíme, že někteří zlí a zúfalí jsú v našem českém království, ješto dobré lidi netoliko lúpie, berúce jich sbožie, ale jímají je a sázejí v rozličné vazby, aby je šacovali a mučili pro penieze. A oni pro velikú núzi od nich se vyrukují a svolují pod věrú a pode ctí a slibují, aby jim určené penieze dali, neb se zase postavili v jich vazbu a v mučenie. A tak mnoho dobrých, jedni pro bázen, druzí pro
