Ustavenie o zdávaní dědin
Našich věrných sbožie a dědiny i práva ustavena a našemu království a panství poddána, ješto jsú v mezech našeho královstvie rozplozena v kteréž kolivěk straně bliz neb daleko. Toho jest práva jistota, že jsú ke cti královské a k obecnému dobrému vysazena a rozplozena pro příhodu budúcích časuov k obraně a bezpečenství, aby služby a pomoci naše k králově komoře s těch dědin rostly a šly a nikdy nezahynuly.
A protož tiemto ustavením zapoviedámy, aby náš žádný zemenín, kteréhož kolivěk byl by řádu, buď šlechtic nebo vladyka nebo panoše služebný, nemohl dáti ani směniti svých dědin v ruce mrtvého člověka, ješto by služby královy i jiný řád zemský pro to vzdánie koruně české hynul. Pakli by kto mimo to ustavenie své dědiny komu dal, aby ihned ty dědiny z práva na krále spadly plnú mocí.
O šibalstvu
Našeho královstvie láska a milost, ješto mámy k našim věrným zemanóm, nás ponúká k tomu, abychom se pilně ptali, kterak bychom jim pokoj bezpečný zjednali v našem českém království. A protož uptavše se zlého obyčeje mezi kniežaty a šlechtici, že někteří navedením diábelským činie sobě smlúvy spolu proti druhým kniežatóm a šlechticóm a toho potvrzují mezi sebú listy rozličným a přísahami, a skrze to mnoho mordu lidského i jich zbožie spálenie a mnoho zlého se děje.
A protož my netoliko to staviti chtiece, ale věčně a z kořen vykopati a zahladiti, tiemto ustavením zapoviedáme, aby žádní kniežata, páni i vladyky ani sedláci žádných slibuov mezi sebú proti jiným nečinili, ani se penězi skládali na smrt kteréhož kolivěk člověka. Pakli přes to ustavenie kteří v tom byli nalezeni, aby byli se vším na králově milosti. A byl li by kto od jich moci zabit, aby byla pomsta na jich hrdle s plným právem.
Ustavenie o žháčích zemských
Pýcha milému bohu jest vždycky protivná. Takéž nám jest na mysli, abychom pýchu v našem království snažně ukrotili, a protož ustavujem, když by které knieže nebo šlechtic náš zemenín potupě naše ustavenie a netbaje
