království našem českém tak při královém dóstojenství, jakož při našich poddaných věrných upokojení dosti hojně sme položili, pověděli dosti stálými dóvody, kteréžto všecky věci boží pomocí v stav počestný již zčastně jsme uvedli. Ale že častokrát zase nemoc navrácená těžšie bývá nemoci prvé, ale aby to, což jsme velikými pracemi pro obecné všech dobré a užitečné již dokonali, ale ne bez těch našich poddaných obtiežení a nákladuov aby mohlo tak lehce pominúti a nesnázi snad potom větčí uvésti, ne ovšem ostaň věčně to, což k věčnosti shledává se ku požitku.
Tiemto věčným a nepřemoženým ustanovením s dobrým rozmyslem našie rady přisuzujem potvrzujíc, aby všickni králi osviecení, dědicové a náměstkové naši, na něž budúcie časy královstvie naše české poslúpně nebo příbuzně řádně spadne, nebo nebude li přirozeným kmenem, jehož pane bože rač ostřieci, na volenie by přišlo, v jednom měsieci pořád čtúce po tom připadení královstvie na krále nebo volení mají na svatých čteních před ně položiece provoláním nebo biřicovským ohlášením zjevně na tom miestě, kdež k tomu zvolí, obě ruce polože na svaté čtenie slavně přiséci, že nikdy žádného času, sám neb skrze jiného, tajně neb zjevně, skrytě nebo obecně země nebo hrady nebo práva královstvie i panstvie spravedlivosti i stolu, kterúžto přísahu dielně tomuto slavnému ustanovení jsmy vepsali a vepsati kázali, aby nevědomie nemohlo vyniknúti anebo pochybenie potom jíti, a jiných věcí všech k nim příslušejícím, ve spolek příležícími nebo dielně, nevzdadie, neprodadie, nezastavie, aniž těch zboží žádnému ani jich zpravovánie nebo vladařstvie neporučie věčně ani pod časy, některými urozenými nerozdělé, neodlúčie aniž za jiné směnie.
Tak žádnému člověku ani otci, ani synu, ani bratru snad k jeho zvláštnosti opatřenie, ani pro kterú potřebu života jich nebo kterým jiným vymyšleným obyčejem k držení pójčie a vladařství, ani za věna dcer anebo sestr, ani osviecené kněžně králové na tom na všem nebo na kterém kusu věna ukáží aniž kterými obyčejóv prvepsaných roztrhnúti, odlúčiti chtějícím nebo již o to umlúvajícím svého svolenie upřiemně nebo neupřiemně kterýmkoli během ani příčinú nedadie. Než toho káží s pilností ostřiehati,
