milostí k bohu, jest přeužitečno; neb milost má, to j’ váha má, ta mě uváží tak vysoko u věčném blahoslavenství, jakož jest, zde jsúc, plála ve mně k mému bohu; abychom také tudiež byli, ješto j’ Kristus, a vzali odpočinutie od práce, odplatu zaslúženie v radosti, kochánie rozkoši divné, a v tom dobrém bezpečstvo věčné. I co j’ toho lepšé? A toho všeho prosíme, když dieme: „Buď tvá vóle.“
To pak, ješto řiekáme „jako v nebi takéž v zemi,“ móžem ke všem těmto prosbám přichýliti, aby točíš jeho jmene svatost tak se prosvietila v našich zemných bydlištích, jako se jest prosvietila oněm svatým kóróm nebeským; a jeho královstvie aby tak v nás bylo zde na zemi, jako j’ v nebesiech pořádem dobrým a spravedlivým; a jeho vóle byla v nás naplněna, jako j’ naplněna v oněch nebeských měštěnech. Ale, tak rozumějíc, nemóž nám to zde přijíti úplně, ale jakož sem dřéve řekl, budem v tom zde od polú uslyšěni, ale teprv tam bude nám to dáno po súdném dni úplně, když tělo naše bude hotově poslušno duši a duše bohu. I bude tak jmě božie osvieceno tělu jako duši; taký zpósob královstvie božieho bude v tělu jako v duši; tak bude vóle božie dokonána v těle našem, jako v duši. Neb, řku, duše úplně, jelikž ona bude plna, poznajíc boha, bude zpósobna podlé božieho pořádu; a tak v ní bude vóle božie doplněna. A takéž i tělo naše, ješto j’ země, jsa všie věcí hotově poslušno duše, neb s ní bude pořádnějie po vstání z mrtvých sjednáno, než zde uzří osviecenie slavné jmene božieho okem člověčím, vida člověčstvie božie; a bude ve všem pořádu božiem, jsa hotově poddáno duši, jakož bude duše poddána bohu. A tu se v něm dokoná vóle božie úplně; neb je jest k tomu stvořil nebeský otec, aby přišlo, ač chce, k tomu pořádu svrchovanému, jehož máme žádati vším srdcem. A také zvláště móžem nebem rozuměti duch člověčí, a zemí tělo; a tak, jakož svatý Jan Zlatoustý praví, budem žádati, aby královstvo božie a vuole