nepa[15v]číslo strany rukopisumatujíce, že nedobrým chováním svého těla a nemírností v jídle a v pití sami sobě k tomu posloužili.

A tak když sami nejvíce se mejlí a bloudí, však předce (bez Boha a práva) na mě[i]mě] mně žalovati a mne pomlouvati a po lidech roznášeti nikdá nepřestávají, tak jsouce spravedliví, jako kdyby kdo svývolně a násilně sám do ohně a nebo do moře vskočil a potom ohni nebo vodě to příčítal, jako by oheň aneb voda příčinou největší jeho nebezpečenství byla, ješto by on sám[j]sám] ſam svévolně o hrdlo své se připravil. Ale taková jest lidská povaha, že každý vlastní svou vinnu rád na jiného cpá a sčítá, aby žalobou svou sebe vymluvil a očistil, byť třebas sám všeho zlého původem byl.

Já jistotně k tomu nevedu, abyšte mým holým slovům věřiti měli, ale žádám, milí soudcové, abyšte na mé odporníky pohlídli. Patřte prosím na jich těla, na jich tváře, na jich kůži, vizte usta, suďte barvu, znamenejte vzezření, vyšetřte chodu, a neseznáte-li toho, že jsou ta všeckna znamení přílišné a nezřízené nemírnosti a nestřídmosti tělesné, nejsem proti tomu, abych třebas vedlé ortele vašeho smrti neměla podstoupiti. A tak tehdy ne já jsem tak zlá a škodli[16r]číslo strany rukopisuvá, ale oni sami, kteří mne stkvostnostmi a svými lahůdkami navnadili. Oni zajisté jsou, kteří mne bezděk k sobě táhnou, oni vše nazpět činí a potom na mne všecku vinnu obracejí. Příjdu-li k nim, rádi by mne odbyli, odejdu-li, nešlechetností svou zase mne k sobě vábí a přivolávají. V nemoci zdraví a v zdraví nemoci hledají. Vlastního zdraví zanedbávají a nic ho sobě neváží a zase při mně ho vyhledávati nepřestávají. Sami sobě zle činí a na mne, abych jim dobře činila, jako bych jim tim dlužna byla, křivě se domlouvají, chtějí nenáležitě živi býti, a mně proto nevážně zlořečiti.

Považtež tehdy, soudcové, jsou-li ti hodni toho čeho užiti, na které vlastní jich život žaluje, které postava, posuňkové a nespůsobilost těla pronáší, které zvyklost zastaralá štrafuje.

Nemyslí na to, že jísti a píti mají proto, aby živi byli, a ne proto živi býti, aby toliko jedli a pili. Nesoudí toho při sobě, že toliko pijanové a kteří se jen o břicho starají, na mne nevraží. Nebo žádný a hned naprosto žádný tak hrubě na mne nežaluje jako hodovníci, žádný mne z ukrutnosti nevinní jako rozkošníci, žádný mne bez vyslyšení na smrt neodsuzuje než chlípníci.