[14v]číslo strany rukopisunejneužitečnější se nacházejí, kteří vůbec až do nebe vychvalováni bývají. Pročež ten slavný Plato dobře říkával: Cožkoliv obecný lid schvaluje, byť pak zdálo[f]zdálo] zdalo se při sobě nějaké znamení ctnosti a dobroty míti, však pro tu samou příčinu, že se chase obecní líbí, aby podezřelé bylo, hodné jest.

Nechaž tehdy přestanou protivníci moji nesmyslné obecní rozprávky a utržky mi vyčítati a nechť raději svá neštěstí, bolesti a těžká trápení, kteráž často snášeti musejí, sami sobě připisují. Nebo zajisté tak živi sou, tak žerou a všelikými zbytky a rozkošmi neskrovnými oplývají, že mne bezděk a často i proti přirození, abych do jejich tovaryšství pospíšila, nutkají a táhnou. Jakož já zřídka a hned nikdá dobrovolně, než vždycky s přinucením je navštěvovati obyčej mám. Kdybych pak zhoubou, jakž oni praví, všeho lidského pokolení byla, nejen některým, než všem bych těžká býti musila. Ale tak jest to vzdálené ode mne, že netoliko všem škoditi nechci, nýbrž raději od mnohých se vzdaluji a před nimi utíkám. V pravdě toho sedlského robotného a pracovitého lidu sobě nemnoho libuji, kteříž zřídka odpočinutí mají, ale ustavičnou prácí tělo své zsužují a trápí, [15r]číslo strany rukopisuhlad často trpí a hrubými pokrmy se nasytí, žížeň truňky vody uhasí, chatrně se odívají a mnohém mizernějí léhají, a kteří se na to oddali, že všech rozkoší se odpověděli. Ale moji pak miláčkové žalobníci, když ve dne i v noci kvasí a hodují, v zahálce chřadnouce leží, na měkých polštářích sedí, prácem jako nějakým vředům se vyhejbají, rozkošmi nezřízenými všelikými, zvláště pak frejem, se hubí a v síle své scházejí[g]scházejí] ſchazegj, pokrmy nejstkvostnější a nejlahodnější po zemi i po moři vyzbíhají a shledávají[h]shledávají] ſhledavagij, kořením rozličným sobě chut opravují, truňky ne z žížně, ale zlé žádosti a navyklosti sobě odměřují a vrchovatě nalévají a ti na víně domácím nepřestávají a jim žížně zahnati nechtějí, ale raději ji v sobě cizokrajným a neznámým rozpalují, na nejměkčejších peřinách a modracích se válejí, a netoliko nádherně, ale také potvorně se odívají a tak všech nádherností v rozkošech, kteréž zlá žádost lidská vymyslila, zle užívají tak, že jednou měrou duši i tělo mordují a častokrát mně, ješto jsem nad jiné rozmazaná, stkvostná a nádherná, přílišnými rozkošnými zbytky veliké nechutenství činí. Všecku pak vinnu na mne obyčej sčítati mají, na to nic nepa[15v]číslo strany rukopisumatujíce,