[97r]číslo strany rukopisua dal jím pokrmy. Ru1,7 A tak vyšla jest z miesta putovánie svého s obojí nevěstú. A již na cestě jsúci postavena, aby se vrátila do země Juda, Ru1,8 řekla jest k níma: Jděte do domu mateře vašie, učiň s vámi Pán milosrdenstvie, jakož ste učinily s umrlými i se mnú. Ru1,9 Daj vám nalézti pokoj v domiech mužóv, kteříž se vám dostati mají. I pocelovala jích. Kteréžto pozdvihše hlasu plakati počechu Ru1,10 a řéci: S tebú pójdeme k lidu tvému. Ru1,11 Jimažto ona odpovědě: Vraťte se, dcery mé, proč jdete se mnú? Zdaliť viece synóv mám v břiše mém, abyšte muže ze mne nadieti se mohly. Ru1,12 Vraťte se, dcery mé, a otejděte, neb již starostí sem sešla aniž sem zpósobena svazku manželskému. Také bych mohla této noci počieti a poroditi syny, Ru1,13 kdybyšte jích čekati chtěly, doňadž by nezrostli a léta vyplnili mladosti, prvé budete baby, než byšte se vdaly. Neroďte, prosím, dcery mé, toho činiti, neb váše úzkost mě viece mučí a vyšla jest ruka Páně proti mně. Ru1,14 Tehdy pozdvihše hlasu, opět počechu plakati. Orfa celovavši svekruši, i vrátila se jest, Ruth přídržela se jest svekruše své. Ru1,15 Jiežto řekla jest Noemi: Aj vrátila se jest rodička tvá k lidu svému a k bohóm svým,[24]chybějící text Ru1,16 Kteráž odpovědě: Neprotiv mi se, abych tě opustila a odešla. Kamžkoli pójdeš, pójdu, kdež přebývati budeš, i já spolu budu přebývati. Lid tvój lid mój a bóh tvój bóh mój. Ru1,17 Která tě země, když umřeš, přijme, v té umru a tu miesto přijmu pohřebu. To mi učiň bóh[25]napsáno dvakrát na rozhraní řádek a to přidaj, leč by sama smrt mě a tě rozdělila. Ru1,18 Tehdy vidúci Noemi, že by neústupným úmyslem Ruth uložila s ní jíti, protiviti se jest nechtěla ani viece , aby se k svým vrátila, raditi. Ru1,19 I šly sú spolu a přišle sta do Betléma. A když do města vnídešta, brzká u všech pověst se rozhlási. A praviechu ženy: Toť jest ta Noemi. Jímžto ona vece: Nenazývajte mne Noemi (to jest krásnú), ale nazývajte mě Mara (to jest hořkú), neb velmi mě hořkostí naplnil Všemohúcí. Ru1,20 Vyšla jsem jsúci plna a prázdnu mě za se přivedl Pán. Pročež tehdy nazýváte mě Noemi, kteréž jest ponížil Pán a zamútil Všemohúcí? Ru1,21 Protož přišla jest Noemi s Ruth moabitskú, nevěstú svú, z země putovánie svého a vrátila se jest do Betléma, kdyžto najprvé ječmeny žniechu.
II
Ru2,1 A bieše muž, Elimelechóv příbuzný, člověk mocný a velikého zbožie, jménem Booz. Ru2,2 I řekla jest Ruth moabitská k svekruši své: Kážeš li, pójdu na pole a budu sbierati klasy, kteříž by z rukú žencóv upadly, kdežkoli milostivého ke mně otce čelednieho naleznu milost. Jiežto ona odpovědě: Jdi, má dci. Ru2,3 A tak otešla jest a sbieráše klasy nazad po ženciech. I přihodilo se jest, že to pole jmiejieše pána jménem Booz, kterýž bieše z rodu Elimelechova. Ru2,4 A aj ten přišel bieše z Betléma i řekl jest žencóm: Hospodin s vámi. Jenž odpověděchu jemu: Požehnaj tobě Pán. Ru2,5 I řekl jest Booz mládenci, kterýž nad ženci stáše: Čie jest toto děvečka?: Ru2,6 Jenž odpovědě: Ta jest Moabitská, kteráž přišla jest s Noemi z krajiny moabitské Ru2,7 i prosila jest, aby klasy sbierala ostávajície, následujíc šlápějí žencóv. A od jitra až do nynějšieho času stojí na poli a aniž na čas okamženie zajisté do domu se jest vrátila. Ru2,8 I vece Booz k Ruth: Slyš, dcerko, nechoď k sbieraní na jiné pole ani odcházej s tohoto miesta, ale přiviň se k dievkám mým, Ru2,9 a kdež by žaly, následuj. Neb sem přikázal sluhám mým, ať by tebe nižádný nezamucoval. Ale také budeš li žiezniti, jdi k ósudím a pí vodu, z níchžto i služebníci pijí. Ru2,10 Kterážto padši na tvář svú a poklonivši se na zemi, řekla jest k němu: Odkavád mi to, abych nalezla milost před očima tvýma a znáti mě ráčil si příchozí ženu? Ru2,11 Jiežto on odpovědě: Zvěstovány[af]Zvěstovány] Zwieſtowana jsú mi všecky věci, kterés činila svekruši tvé po smrti muže tvého a žes opustila přátely tvé i zemi, v kterés se narodila, a přišlas k lidu, kteréhožs nevěděla. Ru2,12 Odplať tobě Pán za dielo tvé a plnú mzdu vezmi od pána boha izrahelského, k němuž si přišla a pod jehožto utekla[ag]utekla] vekla si křídle. Ru2,13 Kterážto vece: Nalezla sem milost před očima tvýma, pane mój,, jenž si mě utěšil a mluvil si k srdci dievky tvé, kteráž nejsem podobna jedné z dievek tvých. Ru2,14 I řekl jest k nie Booz: Když bude hodina jiesti, přiď sem a jez chléb a omoč skývu tvú v ócet. A tak sedla jest na bok žencóv a připravila pražmu sobě i jedla jest a nasycena i vzala jest ostatky. Ru2,15 A odtud vstala, aby klasy z óbyčeje sbierala. I přikázal jest Booz sluhám svým řka: Také byť s vámi žieti chtěla, nebraňte
