nedo[K3v]číslo strany rukopisupustí, o kterýchž jest napřed povědieno.

Ješto kto bude čísti, muože porozuměti něco tomu, nebo v těch zemiech by čłověk najskrovnějí se mohł mieti v jiedle, v pití, ovšem v młuvení, choditi v oděvu prostém a na péči mieti zachovati obyčeje, kteréž oni mají, svobod a všetečnosti pilně se vystřiehati, jinak sobě čłověk nemysl ktož koli, aby mohł země ty projíti. Však to všecko maje u sebe, ctnosti i obyčeje jich, k tomu opatrnost, kterýchžto jest krátce dotčeno, ještě v mnohé úzkosti a v nebezpečenství musí býti od nich. Poněvádž jest těm židom i křesťanom úzko, kteřížto jich jazyk umějí a mezi nimi obývají, věz to, žeť jest daleko úže hostem a příchozím mezi tiem národem, zvłáště[m]zvłáště] zwłáſſrě kteříž [K4r]číslo strany rukopisujazyka jich neumějí. Jáť sem toho zkusił a mnoho příhod a starostí měł.

Však někteří lidé sou, ješto na dalekost té cesty se ptají a rádi o tom słyší, protož i ten počet napsati sem kázał, ač ne v plné jistotě, než podlé rozumu a paměti pravím, jej počítaje z země české, odkud sem já vyjeł, až do Ejipta města, o kterémž jest drahně napřed psáno, i zdá mi se v počtu devět set mił, však proto pro mýłku a chybu nechť jest neplně. Ač sem pilně počítał dny i téhodny i míle, co sme kdy ujíti anebo ujeti mohli, však pro změnění obyčeje v plné cełosti neviem, zvłáště proto, že v pohanských zemích na míle počtu nenie, než na dny, co by který ujeti nebo ujíti mohł. A také vypravením na takovú [K4v]číslo strany rukopisucestu jednostajně nedostane se jíti podlé ułožených úmysłuov jich.

Také porozuměv tomu, že která koli věc neznámá a neobyčejná vypravuje se lidem, k vieře bývá nepodobná, zvłáště o kteréž nesłyšeli neb nesłýchali, protož jsem to na péči měł, abych řečí nerozmnožovał věci mnohé divné, v našich zemiech nesłýchané, kteréž sem očima svýma viděł a o mnohých słyše, psáti zanechał a některých krátce dotekł, ješto se muož někomu zdáti dłúze. A já se bojím toho, že mnohému pro krátkost srozumieno nebude. Jako o svých mnohých příhodách, kteréž na nás s velikým nebezpečenstvím přicházeły, mnohých sem nepsał, zvłáště kteréž jsem měł, zase jeda, ješto jsem i v łotrov[K5r]číslo strany rukopisuských rukú był. A jestliže se komu co nepodobného v tomto psaní zdáti bude neb kłamavého, já jemu nic za złé nemám, než ktož by chtěł ohledati a pokusiti, ten by zvěděł, a za to mám, žeť by viece našeł, než já vypisuji[n]vypisuji] wpiſugi.

Martin Kabátnik léta 1491[19]Rukopis ve shodě se skutečností uvádí: „Výjezda má … léta … tisícého čtyřistého devadesátého prvnieho… A příjezda má … do Litomyšle léta druhého…“