těch lampách všecko dřevěnným olejem pálí, totiž olívovým. Také do toho kosteła nenie obyčeje choditi lidu obecnému, a to i domácím, neb tam nesłúží jako v jiných kostelích, aby tam šli, ktož chtie. Pohané, totíž múřeniné, toho brání a nikoli darmo nepustí, neb jest v moci jich. A hrobu Pána Krista pohané najlép požívají, než poutníkom v něm dopustí słoužiti, než jistě penízeť musí mieti, kto chce při słužbě býti a hrob Pána Krista viděti, a netoliko peníze, ale i złaté, jinák nic, jistě věz bez pochybenie. Mně se było dobře zdařiło, že sem ne tak mnoho dał, jako jiní musili dávati, neb ten, kterýž peníze béře od hrobu, nevěděł jest o mně, ale gardyán, maje ke mně miłost, uvedł mě s sebou, když jemu dał klíče ten pohan, kterémuž najvýše poručen hrob i kosteł, aby světła opravovał, neb obyčej mají světła opravovati ve čtyřech nedělích jednou. Než v bázni jsme oba była, když sme tam byli, však proto nemáło sem musił dáti i po miłosti, neb najchudší poutník, kterýž koli nemá złatých, jistě hrobu Pána Krista viděti nebude.

Kosteł ten jest vnitř biełý, malovánie i jiných okras v něm nenie žádných ani korouhví neb postavníkuo i jiných věcí, jako v těchto zeměch křesťanských mají, v tom kostele i jinde neviděł sem. Ohledav, což sem mohł ohledati, šli sme z kosteła. A odtud hned šli se mnú k té bráně, kterouž vedli Pána Krista k smrti.

Potom mi ukazovali to miesto, kdež był duom Kaifášuov, a nade dveřmi toho domu točenice złatá a znáti, že jest skłádaná, ješto była někdy złámána. Pak mi ukázali ten duom, v kterémž bydlił Jozef s Marijí, a ten duom jest proti domu Kaifášovu.

Odtud sme šli tou branou ven, kterouž veden Pán Kristus, i šli sme do údolí, kteréž słove Jozafat, kdež jest hrob Panny Marie. A na tom miestě jest kapła klenutá a okrouhłá a k hrobu jest jíti jako do pivnice dobře hłuboko po několiko stupních kamenných. A u dveří té kapły sedí strážný Aráb nebo pohan, neb ho sobě křesťané najímají, aby tam nedał překážeti. A také musí peníze mieti, ktož chce tam jíti