biełý, než velmi máło jeho mají, neb pro veliké lesy nemají sobě kde obiłé a jiných věcí síti. Ta země jest horká. Knieže pána mají a knieže to obyčej tento má: když se léto počíná, tehdy hned z svých obývaní nebo zámkuov se všemi svými táhne, kteréž má, do hor ku potokom, kteříž mezi těmi horami sú, a za nimi všickni lidé z měst i ze vsí táhnú se všemi věcmi mohovitými, takže města i vsi pusté zuostávají. A v těch horách około těch potokuov kopají, kdež kto muož, a sejí sobě potřeby k živnosti své a stáda pasú, nebo dobytka mnoho mají a tiem najviece svou živnost vedou. A v těch horách obývají až do zimy. A tak sem slyšał, že to jich obývanie jest pro horko, neb sou lidé krásní a bílí velmi, ješto sem jim podobných neviděł v žádné zemi.

Potom sme přijeli jedenáctého dne do města, kterému řiekají Máris. To město leží pod horou a skrze ně teče potok čistý. V tom městě již było víno, než nesměli sme se na ně ptáti pro, totižto mouřeniny, neb ho sami nepijí a jiným za złé mají, ktož by je pili, a zvłáště hostem, neb se host ve všem musí opatrně mieti a svobodně sobě nečiniti, zvłáště jako domácí anebo jako ti, kteříž jazyk jich umějí. Také v tom městě jest počátek mýt země Huzhasanovy. V tom městě nenie určeného mýta žádného, než což komu rozkáží aneb na něm vydříti mohú, to dáti musí. Jestliže by neměł, protoť se neslituje, než vezmúce jej na hrad, tam děłati musí, což mu káží, dokudž oni chtí.

Odtud sme přijeli druhého dne do Antyochí, kteréžto město dělí zemi múřeninskou s zemí tureckú a leží na čisté, veliké huoře a hrad v rovni dole na bahně jest podobný k Tovačovu. Tu jest již vína dosti, než také sme se na ně ptáti nesměli pro tu příčinu, že sme lid neznámý a jazyka jich neumějíce. Již se tu múřeninové počínají, než ještě viece lidí biełých, zdá mi se, že jest. V tom městě byli sme dva dni, chleba, vody i rozličného ovotce było dosti co kúpiti.

Stała se nám příhoda: když sme z města jeli, pokłúzł se vełbłúd s vršku i rozčesł se i hned dále odtud nemohł. Forman se velmi zastarał, jehož był vełbłoud,