[112r]číslo strany rukopisuJsú jiní, ješto lidem viece věří, když jim kto o jich skutcích pochlebuje, nežli sami na svém svědomí sobě věřie. Jsú jiní, ješto sobě pokoje nedadí, jeliž toho dojdú, oč stojie, a dojdúce toho sobě za nic neobrátie. Jsú jiní, ješto o to stojí, jehož nikdy nedojdú. Jsú jiní, oč se pokusie, toho snadně dojdú. Jsú jiní, jenž se sprostni činie a jsú v sobě lehkého svědomie. Jsú jiní, jenž se velmi múdři stavějí, jako by ke všemu rozuměli, a smyslu málo mají. Jsú druzí, ješto se lidí dobrých a urozených držie nazchvále, takýchž, jakož jest sám, tak, jsú li dobři, aby to tiem dovedli skutečně, že s dobrými přebývají, pakli jsú zlí, aby držiece se dobrých tady zlost svú přikryli. Jsú jiní, ješto žádného nešetřie podlé svého stavu, jedno sebe sami. Jsú jiní, ješto s lidmi pěkně bydlejí[ib]bydlejí] bylegi a rozličnými cestami jich mysl svú chytrostí zvědúce, jim se potom protivie a sobě jich za nic nevážie. Jsú jiní, ješto, činíc se ke všemu nerozumně, téměř všemu rozumějí. Jsú jiní, ješto mnoho znají k světu i k Bohu a hlubokých se věcí[ic]věcí] wieczie držie, a se sami neznají. Jsú jiní, ješto se tomu velmi divie, kdy kto zle aneb hanebně učiní, a sami o sobě a na sobě zlého seznati netbají aniž chtie. Jsú jiní, ješto jedno o to myslé, aby podlé světa a světu k jeho běhu živi byli. Jsú jiní, když podlé