dni patnádzte let a z rukú krále Asyria zprostím tě.“ Znamenaj, Tkadlečku, kterak lkánie a pláč k Bohu obrácený jest dobr a Bohu míl a vděčnost nade vše! A poněvadž jest Hospodin slyšal hlas plačlivý Ezechiášóv, ješče jest plakal za tělesnú potřebu – což pak neučiní tvuoj milý Stvořitel, když prositi budeš a lkáti za tu potřebu, ješto k duši sluší? Magdalena, tať jest plakala za své hřiechy; téť jest Buoh hříchy odpustil. A jako Hospodin přidal Ezechiášovi netoliko patnádzte let nad jeho přirození dni, ale i z rukú krále Asyria vyprostil, tak Magdaleně netolik hřiechy její odpustil, ale odpustiv k tomu jie mnoho dobrého dal na zemi učením svým, a takýmžto jiným mnoho jest to činil. A poněvadž ty, stvořenie jeho, jako sú onino byli, budeš li toho hlédati, i téžť se tobě mnoho dobrého státi muože, a plač na hřiechy své a na se sám, ale ne na ny!

Protož, dobrý Tkadlečku, pomni se, čeho pykati máš, pomni se, oč lkáti máš, pomni se, oč mluvě anebo oč lkaje a horleje! A chceš li – vdy že chceš plakati a lkáti, obratiž ten pláč k Bohu po potřebu duchovní, a snad tě Buoh jako Ezechiáše a Magdalenu [uslyší]text doplněný editorem a pláč tvuoj světský v duchovní radost obrátí. Nedopúščej se toho, by byl nazván hovadem a jsa člověkem, jakožť jest to pravil mudřec Ipokras. Neb jednú ten jistý viděv, ano lidé, majíc rozumnost a rozličné