při tobě bylo které želenie, měloť by se mne sželiti a mne ty samo pykati takéžto náramné ukrutnosti a velikého násilé, ješto s na mně, na ubohém Tkadlečku, učinilo.

Avšak jest psáno: „Kto komu co žalostivého učiní, má jemu to odčiniti paterú věcí.“ Ty s mi se ještě v žádné neukázalo, byť toho žel bylo. Prvnie věc jest, že kto komu kerú nechut učiní, ten proti němu toho zase želeti má. Ktož proti komu co učiní, má ho pěti věcmi odbýti. Ale ty, hanebné Neštěstie, netoliko by ty toho želelo, že s nade mnú zle učinilo, ale ješt vždy pravíš, že s dobře učinilo. Druhá věc býti má, že se vinen dáti má a vinen býti. Ty se, Neštěstie, znáš, ale jako posmievanie. Třetie věc jest, aby tomu, komu se nechut stala, prosbú se odestalo; ty toho poně ještě nemieníš učiniti. Čtvrtá věc jest a býti má, aby tu nechut nahradil tomu, komuž se jest stala od toho, jenž nechut komu učinil. Tohoť od tebe já nečiji. Pátá věc jest, aby se potom toho choval a varoval takým zámutkem a túž nechutí hněvati toho, jemuž jest to učinil, a jemu se potom neprotivil. Toho všeho od tebe nemám aniž čakám. Než ač by již co snad chtělo nade mnú dobrého a dobře učiniti, nemóžeš pro svú zlost, pro svú zapeklitú biedu a pro svú zúfalú vóli, pro nižto já však nenechám své najmilejšie liblíčky pykati a na tě po vše časy všady volati a křičeti násilím. Jehožto buď mně na pomoc Bóh sám se vší svú říší nebeskú, zemskú i pekelnú, dnes i vždy na tě křičeti, na tě volati: „Ach, běda!“, i to vše, což na zemi jest, což na nebi jest.