co, kdy a kde, od koho, proč a kterak. Neúfaj v svú mladost, v svú bujnost, v své jinošstvie! [Mnozí v to úfajíce jsú oplynuli, tak za tvých časóv]text doplněný editorem[6]doplněno podle DG III 7 jakožto před tvými časy. Mlč, radať jest to naše, a nech své kletby! Nestój, aby se lvem hral, kdyžť spí! Procítíme li, nepoživeš toho dobrým. Neštip lva, ať tobě ocasu neutrhnem! Nestój o Samsonovu sílu, ještoť jest již zahynula; i tať neprospěje. Nestój o to, byť se včerajší den zase vrátil! Buď u pokoji a nerubaj nad se, ať třiesky v oči nepadají! Nedraždi bolesti drbáním, ať se neobjietří! Nehoň ptáka zdravého pěš, a proň v rokli neupadneš!

Teď žalobník odpoviedá k Neštěstí a pravie, že by to nebylo ani podobno, by své choti neželel a sobě žalosti pro ni nečinil, poněvadž jest ztratil tak milú, libú a šlechetnú chot a milého přietele; že to neslušie na člověka, by tak brzo zapomněl dobrého přietele; že to činie hovada a nerozumná tvář, ale ne lidé rozumní. A k tomu vypravuje její postavu a jejie obyčeje. A potom vypravuje, kto co učiní, kterak jemu toho odlíčiti má.

Pfi, pfi, ty šeredné, nelibé a k tomu mrzuté Neštěstie! Bychť již uměl tě klnúti, bychť již uměl tobě láti, bych tě již uměl haněti, již bych lál i vše činil, aniž bych tebe déle ctil. Pfi, pfi, a viece než pfi, a bóhdajť se