jich. Ps72,5 V úsilí lidském nejsú a s lidmi nebudú bičeváni. Ps72,6 Protož jala jě pýcha, přikryti jsú nespravedlností a nelítostí svú. Ps72,7 Vyšla jako z tuku nespravedlnost jich, přěšli jsú v žádost srdečnú. Ps72,8 Myslili sú i mluvili sú nespravedlnost a neprávo u výsosti mluvili sú. Ps72,9 Položili sú na nebi usta svá a jazyk jich chodil jest na zemi. Ps72,10 Proto obrátí sě lid mój zde a dni plní nalezeni budú v nich. Ps72,11 I řekli: „Kako buoh vie a čili jest uměnie na výsosti?“ Ps72,12 Toť, oni hřiešníci a dosti jmajíce na světě obdrželi bohatstvie. Ps72,13 I řekl sem: „Tehdy bez viny zpravil sem srdce mé a umýval sem mezi nevinnými ruce moji.“ Ps72,14 I byl sem bičován celý den a tresktánie mé v jitřni. Ps72,15 Ač diech: „Vymluvím tak,“ toť, naród synóv tvých odvrhl sem. Ps72,16 I mniech, bych rozuměl toť, úsilé jest přěde mnú, Ps72,17 doniž nevendu v svatinu boží i urozumiem u posledních jich. Ps72,18 Avšakože pro lsti položil si jim, povrhl si jě, když sě nadvihniechu. Ps72,19 Kako učiněni jsú v zahubenie? Brzo omdleli i zhynuli pro nespravedlnost svú. Ps72,20 Jakožto sen vstávajících, hospodine, u městě tvém obraz jich v ničež obrátíš. Ps72,21 Nebo rozhorčilo sě jest srdce mé a ledvie mé změnily sú sě Ps72,22 a jáz v ničež obrácen sem, i nevědiech. Ps72,23 Jako skot učiněn sem [u tebe]text doplněný editorem[751]u tebe] apud te lat., a jáz veždy s tebú. Ps72,24 Držal si ruku mú pravú a u vóli tvéj odvedl si mě a s chvalú přijal si mě. Ps72,25 Co vedě mně jest na nebi a od tebe čemu sem chtěl na zemi? Ps72,26 Zemdleno tělo mé i srdce mé, bóh srdce mého a čest má, bóh na věčnost. Ps72,27 Nebo toť, jenž sě zdalijí od tebe, zahynú, zatratil si všichny, již smilství plodí od tebe. Ps72,28 Mně ale přídržěti sě boha dobré jest a položiti v hospodinu bohu naději mú, abych zvěstoval všitka kázanie tvá u vratech dcery sionskéj. Chvála…
Tento žalm učinil Eman z naučenie Davidova a takto řka:
Ps73,1 I proč, bože, odpudil si do skončenie, rozhněvalo se jest rydánie tvé na ovce pastvy
