jest nepřietel duši mú, ponížil na zemi život mój, posadil mě v temných jako mrtvé věka. Ps142,4 I vztúžil sě jest ve mně duch mój, ve mně smútilo sě jest srdce mé. Ps142,5 Pomněl sem dní starých, myslil sem ve všěch skutcích tvých, v učinění rukú tvú mysléch. Ps142,6 Zprostřech ruce moji k tobě, dušě má jako země bez vody tobě. Ps142,7 Brzo uslyš mě, hospodine, omdlel duch mój. Neodvracuj obličeje tvého ode mne a podoben budu stupujícím v jezero. Ps142,8 Uslyšánu učiň mi ráno milost tvú, nebo v tě úfal sem. Známu učiň mi cěstu, na níž bych chodil, nebo k tobě zdvihl sem duši mú. Ps142,9 Zprosť mě od nepřátel mých, hospodine, k tobě sem utekl. Ps142,10 Uč mě činiti vóli tvú, nebo bóh mój jsi [ty]text doplněný editorem[1491]ty] tu lat.. Duch tvój dobrý dovede mě v zemi pravú. Ps142,11 Pro jmě tvé, hospodine, oživíš mě v spravedlnosti tvéj, vyvedeš z zámutka duši mú Ps142,12 a u milosti tvéj roztratíš nepřátely mé i zatratíš všětky, již mútie duši mú, nebo jáz sluha tvój sem. Chvála otci…
V sobotu mešpor
Tato dva žalmy David řekl před Saulem králem, když bieše zabil Goliášě obra. Tehdy Saul ustavil jej kniežetem nade všěmi svými.
Ps143,1 Blahoslaven hospodin buoh mój, jenž učí ruce moji k boji a prsty mé ku pobití. Ps143,2 Milost má a útočišče mé, přijimatel mój a vyprostitel mój, zaslonitel mój a v něm sem měl naději, jenž poddáváš lid mój pod mě. Ps143,3 Hospodine, co jest člověk, že si [sě]text doplněný editorem zjevil jemu, nebo syn člověčí, že tbáš jeho? Ps143,4 Člověk ješitnosti podoben učiňen jest, dné jeho jako stieň míjejí. Ps143,5 Hospodine, nakloň nebesa tvá a zstup, dotkni hór a vzkúřie sě. Ps143,6 Blýskanie blýskotiny a rozprášíš je, vypusť šípy tvé a smútíš je. Ps143,7 Vypusť ruku tvú z vysoka, zprosť mě a vyprav mě z vód mnohých a z rukú synóv cizích, Ps143,8 jichže usta mluvila sú ješitnost a
