Otče náš turecký
Mistře, my se modlíme Tobě, buď Tobě čest na výsostech, skrze všecko stvoření a pokolení Tě, mistře, miníme, jenž tmy vzděláváš a osvěcuješ, buď Tobě chvála i čest na výsostech. My, to pokolení z Sarsina, vyznáváme Tě, Bože živý, proti Tobě všecko pokolení kleká. V Tě, mistře, skládáme my jedinou živou víru, nebos Ty, Bože, všecky věci stvořil, peklo, temnosti i světlosti, protož Pane, uvediž nás v světlost Tvou snažně. Amen.
O zbořích mistrův nebo doktorův i zákonníkův tureckých a o víře jejich
Zbor neb škola jich jazykem jejich slove bachrcizojazyčný text, jako by řekl hádaní. Mají ten obyčej mistři a zákonníci mezi sebou, že skládají roky sobě před nejvyšším pánem po císaři jako před Machometem bašou. Nebo mezi nimi musí býti ubrman mocný. A jeden zákonník mezi nimi bývá, jenž slove salich, ten počíná řeč nejprvé takto: „Machomete, přispěj a osvěť rozum tvým učedlníkům, kteříž tebe následují.“ Potom se hádali, jeden proti druhému mluvíce, a nejvíce o prorocích. Jedni vyznávají našeho Pána Jezu Krista proroka a druzí nad proroky. Třetí praví, jako by nejvyšším prorokem byl vedlé Boha, stvořitele nebe i země. „A Pán Bůh od toho času, jakž se víra křesťanská počala, spůsobil osm
