Potom vezme žezlo, řka: Metla tvá a kej tvuoj, ta mne utěšila sú, metla spravování, metla království tvého.

Potom vezme jabko, řka: Lid, kterýžtos posadil v rukú, zdráv učiň, hospodine, a požehnej dědičství tvému a vládni jimi a pozdvihni jich až na věky.

Potom, k stolici jda: Hospodin chuda činí a vzbohacuje, ponižuje i povyšuje. Zkřešuje od země pracného a z bláta vyvodí chudého; by jej posadil s knížaty a stolici chvály držel. Chvály buoží držely sú stežeje země a uložil na nich svět. Nohy svatých svých zachová a nemilostiví ve tmách skrčé se, neb v síle své mocen bude muž. Hospodina budou se báti protivníci jeho a nad nimi bude zvučeti v nebesích. Hospodin súditi bude kraje země a dá vladení králi svému a povýší rohu mazaného svého.

Po oblečení dí tento žalm: Hospodine, v moci tvé uzdravuje se král a na spasiteli tvém veselí se náramně.

Než má li býti soud, před žalmem: Proč sú se řítili národové,[42]vynecháno: má řéci: blažený muž, jenž neodstúpil po radě nemilostivých. Finitium est.cizojazyčný text