nezpravuj družce svého [43r]číslo strany rukopisučiny.
Kdes múcha svár hrozný vzbudi,
mravence svú řečí vzrudi,
sdobieci se chválú liše.
[1725] Vece mravenci v své pýše:
„Hniješ v zemské skúle pohřížen,
že si mnohú robotú súžen.
Mé pérce mě nese vzhóru,
jsem lepší ptačieho sboru.
[1730] Jamka se tvój domek vzývá,
králova sien mój dóm bývá.
Zrnce rozkoš tobě zdá se,
mě pak králóv stuol často pase.
Tobě pitie dává hlína,
[1735] já jedno piem dobrá, drahá vína.
Co pieš, jedno to pieš z bláta,
mě napájí čieše zlatá.
Sebú piesek ostrý hněteš[cz]hněteš] hnetes,
když po piesku sem tam meteš.
[1740] Já hnětu[da]hnětu] hnetu tkánky[db]tkánky] tlanky králové
i jejie šlojieře nové.
Ještěť viece tobě pravi:
Kolikrát chci, svá usta vdávi
[v]text doplněný editorem králové líčko přektvúcie,
[1745] neb v jejie retky horúcie.“
Nic neméně tam potoči
plamenných střel, kdyžto zoči
mravenec, zhořičiv slova,
a v srdci svár mu se skova:
[1750] „Bezpečně hrám, pohřížen v skúle,
tvé se péro straší[45]sic! v túle.
Ač mám málo, však mám dosti.
Ty máš mnoho v nesytosti.
Mě dúpějka má veselí,
[1755] pyšná sien tobě truchliti velí.
Zrnce mě viece sytí
nežli tě královo pitie.
Dielo mně krmě dobývá,
[43v]číslo strany rukopisukrádež pak tvá krmě bývá.
[1760] Pokoj strdi mú krmi hoví,
strach tvé krmě pak jed strojí.
Čistých zrnec[dc]zrnec] ſrdcy[46]převzato z Lorišovy edice, který opravil dle latinského originálu (Loriš 1903, s. 103) jáť požívám,
žádúciemu škoden bývám.
Kdež se, hubenice, jedno stavíš,
[1765] svým dotknutím vše ohavíš.
Nenávidí tebe všeliký,
též malý jako veliký.
Mój život jest příklad tomu,
aby neškodil žádný komu.[47]v rukopise následují verše „Twog ziwot priklad tomu aby neſkodil zadny komu“; nejsou přeškrtnuty, přesto vypouštíme
[1770] Tvój život příklad pakosti,
také všie nešlechetnosti.
Jáť požívám zbožie svého,
krádež žéřeš, nic jiného.
Aby žrala, proto si živa,
[1775] abych živ byl, má krmě bývá.
Nejsem škoden nikomému
a ty škodíš všelikému.
Odkadž žádáš živa býti,
tobě to tvój život vzchytí.
Dulcia pro dulci, pro turpi turpia reddicizojazyčný text
verba solent. Odium lingua fidemque parit.cizojazyčný text
[1780] Sladká vína ty pieš, kdyžto
hořké smrti žlutci pieš, věz to.
Křídlo tvé nic tobě nespomóže,
když tě uhoniec přemóže,
neb duše ležíš skovaná
[1785] nebo smrtedlně utlučená,
ač již létě móžeš trvati,
darem letním v teple[dd]teple] teplie hráti.
Ač již všechno shovie tobě,
však [44r]číslo strany rukopisumráz s zimú jest tě znobě[de]znobě] zobie[48]opraveno podle Lorišovy edice (Loriš 1903, s. 104).“
