ihned k němu vrha sebú,
poče těšiti jeho útrobu,
[3095] řka: „Netruchliž, milý pane,
ač se jiného nestane,
miesto tebe chci se dáti.
Ač mi stokrát umierati,
pro tě má ruka hotova
[3100] k sedání jednoho slova.
Viz, anoť se den přisvietí,
miesto i čas boji vzieti.“
Sedadlníky dva stojíta,
rukú, myslí se sílíta,
[3105] chtě býti škoden druh druhu,
za to majíc péči tuhú.
Rytieřovi by protivno,
by jemu také převelmi divno,
že rataj s ním se chce dáti.
[3110] Poče naději dobrú bráti,
unáhliv se, teče k němu,
doufaje udatenství svému.
Sečieše naň se vší mocí,
vešken svój život mdlobú zpoti.
[3115] Prudce tepa, seka také,
vzloži ne v zisk rány všaké,
svého vraha sečbú dlaže.
Uzře onoho rataje,
jenž bieše svých sil v sobě taje,
[3120] již k větčie potřebě chova,
novú nepřiezen jemu skova,
chtě ji statečně ztráviti,
když bude potřebno býti.
neb se chybi, ránu skyta,
[3125] neb se chyti jeho štíta,
než zrak svój nese na vše strany
a chtě zbýti škodné rány.
Že by on zdřiemal, každý to mní,
an se velmi dobře pomní.
[3130] tepa lehce i přestane,
rány vymyšluje, stane.
Jeho ruka nezmučená,
sličných přístupóv znamená.
Ono stánie pro bázen mniechu,
[3135] ne chytrostí, všichni diechu.
Rytieře séci se stydí,
an jsa chytr, sprosten se vidí.
Rytieř by vesel přemnoho,
mně, že by přemohl onoho.
[3140] Ratajem poče vzhrdati
a pot s čela utierati.
Viz, rytieř mní se již bez péče.
Sezřev jeho, rataj přiteče,
rani jemu vrch loktový
[3145] i odstúpi zase znovy.
Onú přesmutnú poskvrnú
všecko tělo na něm ztrnu,
vše síly zhynú tú ranú.
Rytieř postúpiv na stranu
[3150] i letě jako dřevo všaké.
Ratajík tu sede také.
Viz oné nové sprostnosti!
Moha dobře zbíti kosti
rytieřovi, však křičieše:
[3155] „Nevstane li rytieř,“ pravieše,
„já se vstáti odpoviedám.
Čas jest náma již sedati.“
Rytieř vece: „Nechci vstáti.“
A sedě rataj povědě:
[3160] „Také sedě ještě vědě.“
Sbor se jima poče diviti,
král k sedání ráči přijíti.
Rytieřovi káza vstáti,
neb se v přemožení znáti.
[3165] Což koli král mluvieše,
rytieř vstáti nerodieše.
Král rytieři vece také:
„Nemeškajž vstáti nikake!
Pakli nechceš v této době,
[3170] tehdy rataj ostal tobě.“
By královi ta poprava,
