kte[41r]číslo strany rukopisurak každá věc má svůj počátek. Pověz mi, kterak vezmou konec?“ Mistr: „Lidé jsou z ustavičnosti stvořeni, protož nikdy nevezmou konec, kromě že duše jde k Bohu, poněvádž jest pošla od Boha, a tělo v zem, z níž[ef]níž] niž jest pošlo[eg]pošlo] poſlo, a v soudný den tělo přijde zase k duši a duše k tělu. Ale ten duch, ješto má dobytek, nejní z ustavičné věci, ten duch umírá s tělem, a protož dobytek bere těžší smrt nežli člověk.“

Mládenec: „Kterak bude člověčí věc v nejposlednější čas, to jest v den soudný?“ Mistr: „Tak, jakž kdo na Bohu zasloužil, to nám praví Písmo, že každý člověk má svatýho anjela, ješto jeho duši střeže od zlýho ducha. A když člověk umře, jestliže v smrtedlným hříchu nebyl postížen, tehdy anjel Páně hnedky odžene ďábla mocí boží od duše i uvíže se v ni a neopustí, až bude souděná.“

Mládenec: „Co nám vyznamená zvon?“ Mistr: „Jakož vážíme zvonův hlas, tak jsou staří vážili trouby, to nám znamenává žalost neb hrana. Nebo jako Jericho dobyto jest skrze trouby, že se jest zeď třásla od troubení, až se rozvalila, tak všecken svět má přemožen býti slovem božím.“

Mládenec: „Již si mi vše pověděl, pověz mi ještě, kterak stane v soudný den nebe a země?“ Mistr: „Tehdy bude nebe i země, vše, srovnáno a nebude ani slunce, ani měsíc, ani kterého světla kromě sama světlost od Boha všemohoucího.“

Mládenec: „Kterak velkou milost budou míti zbožné[eh]zbožné] zbožne duše od Boha v soudný den?“ Mistr: „Zbožné duše opět vezmou na se tělo, i dá jim Bůh sedm darův na těle a sedm na duši. Budou sedmkráté krásnější nežli slunce a budou tak rychlé jako pomyšlení a budou tak silné, že by jedna přemohla všecken svět, a budou tak skrovné, že projdou skrz zeď v okamžení, a budou takovou milost míti k sobě, což jedna na druhé uzří, bude se jí[ei]jí] gi zdáti, jako by to na sobě měla, a budou míti velikou čest, nebo je bude ctíti Pán Bůh všemohoucí i všickni boží anjelé[ej]anjelé] Angele, budou velmi prostořeční i ve všem svobodní, neb se nebudou báti víceji smrti. K té radosti jest nám všem náději míti, nebo naše dědictví jest v nebi, budeme-li jen božské a církevní přikázaní plniti, s pomocí boží jest nám toho též dojíti.“

Konec Lucidáře.