[25r]číslo strany rukopisusmrti, nebo duše v něm tonou jako v louží. Také slove[w]slove] ſlowě jezero ohně, nebo duše[x]duše] dnſſe hříšné v něm hoří. Také slově zemi temná, neb ta cesta, kteráž jde do pekla, je plná dýmu, smoly, síry a smradu. Též slove[y]slove] ſlowě země zapomenutí, neb ty duše, které v peklo vejdou, těch[z]těch] téch nebude nikdy pamět před Bohem všemohoucím. Také slove[aa]slove] ſlowě muka, pláč očima, zubův skřípení. O té zimě a horkosti, ješto v pekle, nemůž nižádný pověditi, neb ten oheň pekelný jest tak silný, že zdejší oheň proti němu jako stín. Též slove[ab]slove] ſlowě neveselé, neb tam jest truchlost a věčné zarmoucení. Také slove[ac]slove] ſlowě ustavičné mícení, neboť se v něm čerti všickni mícejí sem i tam jako jiskry z ohně. Též slove[ad]slove] ſlowě červ smrtedlný, neb jak ten červ pozře tělo, tak peklo pozře duši zlou, však duše nikdy neumírá[ae]neumírá] neumjra. Též slově plegeton, to znamená[af]znamená] znamemená řeku, ješto teče skrze peklo, a ta voda smrdí od smoly a od síry, tak jest silně studená, až všechny ohně pekelný[ag]pekelný] pekelny přemáhá.“

Mládenec: „Kde jsou muka?“ Mistr: „Muky jsou na zemi v božim tajemství, tu duše muka a trápení přijímají, kteréž nemají[ah]nemají] nemvgj nikdy spasené býti.“

Mládenec: „Co[ai]Co] To jest nebe?“ Mistr: „Nebe jest tvrdost neb základ. Neb jest tak stvořeno, že vždy jde od východu[aj]východu] Wychodu až na západ a na něm slunce[ak]slunce] Sluuce i měsíc.“

Mládenec: „Kterak to pochází, že nebe jde, i měsíc?“ Mistr: „Pod nebem není nic, na čemž by stálo, nebo okrouhlé jest, a protož je tak Bůh všemohoucí stvořil, že nemuž místně státi.“

Mládenec: „Kterého jest postavení nebe?“ Mistr: „Nebe[al]Nebe] Nebo jest ustanoveno ze čtyr živlův[am]živlův] Žimlův, podobný k zelené vodě, a jest troje. Na jednom jest slunce a měsíc, druhé jest od slunce do hvězd, třetí jest až nad[an]nad] na základem, kdežto sám Pán Bůh přebývá s svými svatými.“

Mládenec: „Jestli co v těch dvouch nebích?“ Mistr: „Od země až do měsíce jsou zlí duchové, ti se zdržují[ao]zdržují] zdržugi tu, když bychom Pána Boha neprosili, aby nás ke zlému nutili. Ti slova kalademones, to jest zlé vidoucí, neb zlého vědomci. Ty berou[ap]berou] b rou na se tělo od povětří, když se nám chtí zjeviti, a ti se mučí v povětří v oblacích až do dne soudnýho. Od měsíce až do hvězd jsou anjelé[aq]anjelé] Angele zřízení[ar]zřízení] zřizenj, aby nás ostříhali, a to nebe jest krásné a barvy ohnivé.“