Začátek Lucidáře

Mládenec otazuje se mistra svýho řka: „Kterak jest věřiti v Boha?“ Mistr: „Jest nám věřiti, že jest Pán Bůh jeden v Trojici. A ta Trojice svatá jest jen jedno pravé božství. Podobenství na slunci jest světlost[d]světlost] ſwetloſt, krása a horkost, a kde z těch tří[e]tří] tři věcí[f]věcí] wěcy jedna jest, tu jsou všecky. Také kdež jest Otec, tu jest Syn, kde je Syn, tu jest Duch svatý, kde jest Duch svatý, tu jest Syn i Otec.“

Mládenec: „Kdo nás stvořil?“ Mistr: „Bůh Otec, kteréžto stvoření Bohu Otci se připisuje a k tomu cíli[g]cíli] cyli nás stvořil, abychom v něj věřili, jej chválili, jemu sloužili, jej milovali, a tak do nebe přišli.“

Mládenec: „Kdo nás vykoupil od hříchu a od věčné pokuty vysvobodil?“ Mistr: „Druhá osoba v božství, Syn boží, Kristus Ježíš, vezmouc na se člověčenství a skrze Ducha svatého [23v]číslo strany rukopisuse vtěliti a z čisté panny Marie naroditi ráčil a pak skrze přehořké umučení své a smrt, ukřížován jsa, za nás umřel. A pohřben jest, stoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa. Sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé mrtvé. K jehožto příští[h]příští] přjſſti všickni lidé[i]lidé] Lide po spojení jejich těl s dušemi z mrtvých[j]mrtvých] mrtwych vstanou a ze svých činů svědectví vydati mají. A kteří dobře činili, pujdou v život věčný, kteří pak zlé činili a přikázaní boží a církevní neplnili, ti do ohně věčného odsouzení[k]odsouzení] odſauženj budou.“

Mládenec: „Když tedy Bůh Otec nás stvořil, Syn boží nás vykoupil, což Duch svatý nám spůsobil?“ Mistr: „On nás posvětil, to jest dětí, neb syny božími učinil skrze křest, a vede nás svým vnuknutím na cestu spasení.“

Mládenec: „Je-li která z těch třech osob božských starší, větší a mocnější?“ Mistr: „Žádná není starší ani mocnější, nýbrž jsou sobě ve všem rovné od věčnosti, nestvořený, věčný a všemohoucí[l]všemohoucí] Wſſemohaucy Bůh v Trojici jediný a nerozdílný, jenž všecko ví, slyší, a vidí