O času, v kterýmž se hejbati počíná
Rozdíl VIIII.
Ačkoliv pak toho času čich[76]čich: czijch míti již může, však hnutí nemá. Neb ještě velmi neduživý, outlý a měkkoučké jest a času svého nedošlo. Nebo nemluvňátko tehdáž velmi podobné jest k květu stromův teničkému, kterýžto maličkejm větříčkem sprchá i také deštíčkem dosti malým snadně z stromův schází. A pro tu příčinu jest velmi potřebí šetřiti toho, aby nějaká nebezpečenství těhotným se nepřihodily nebo z nenadálého uleknutí, strašení, vohně, blejskání, hromobití neb zpatření a divadel, zpotvořených a nepřirozených dětí, lidí, hovádek. Itemcizojazyčný text, z přílišné veselosti nebo zasmušení a tesknosti, nebo z přílišného hejbání, běhání, skákání, shejbání, jezdění, anebo z naplnění a přeplnění nějakých pokrmův i nápojův, tomu času odporných.
[601]číslo strany rukopisuV kterým pakj čase by se hejbati počínalo, takto Hipokrates oznamuje a praví, že dvojí dnoví[77]dnoví: dnowẏ od početí až do složení všech oudův vzatí, čas hnutí ukáží. Nacházejí se pak od početí až do složení všech ouduov 45 dnův. Ty, když se dvojí, přijde jich[78]jich: gijch 90. A tak tehdy ve třech měsících počíná se hejbati plod v schránce matky své. A ten čas jest polovičný času v životě ležícího. Dále dí: Hnutí pak počet trojnásobní oznamuje den porození. Učiní pak těch dnův v počtu 270. Tehdy porodí se a z chránky své vykročí devátého měsíce. Někdy spíš, a někdy dýle se protáhne i do měsíce desátého jistými příčinami. A takové dítky dlouhověké[79]dlouhověké: dlauhowiekke bývají.
Po třech tehdy a čtyřech od početí měsících[f]měsících] Mieſẏczẏ nemluvňátko v životě matky své hejbati a poněkud se spravovati a těsnou svou schránku neb příbytek šířiti a roztahovati počíná. Odkudž pochází to, že život rodičky se také nadejmati, bobtěti a otěkati a nadýl i našíř sem i tam se roztahovati počíná. V čase pak v tom, v kterémž již na světlo z chránky své vykro[602]číslo strany rukopisučiti má, visí, tváři obrácenou majíc proti kolenám a přitahuje oba hnáty k sobě a obědvě[80]obědvě: obiedwie ručičky nad kolínka vskládá. Chřípě uprosted složivše, jakožto nějakou koulí zavalené jsouc, přední stranou na hřbet matky patří. Matce pak zadní částky života nastavuje neb naproti obracuje. A ačkoliv někteří anatomici, spatřovatelé žil a střev člověčích, jinak a jinak smejšlejí, však já, následujíc v tom Vesalia, muže velmi vznešeného, Galena, Hipokratesa a jiných, a v těch věcech velmi zběhlého, touto figurou takto ukazuji.
[603]číslo strany rukopisu