[250r]číslo strany rukopisu„Kam jdeš?“ Vece diábel: „Kdež ty koli pójdeš, jáť pójdu s tebú.“ Opět žid viece sě ulekl a opět sě zasě na kerchov vrátil. A opět diábla neviděl. A v túž hodinu všickni lidé odešli sú z kostela do svých domóv, ale žid sám tu zuostal na kerchově, kterýžto když jest žádného člověka neviděl, na kerchově před svýma nohama, kdežto stáše, vykopal jest duol, v kterémžto dole to děťátko zakopal jest. A inhed uslyšal jest hlas centurióv řkúcí: „Zajisté Syn Boží bieše tento.“ A podiviv sě velmi žid, opět sě chtieše domóv vrátiti. A když opět s kerchova jdieše, uzřel opět diábla s sebú chodiecieho[b]chodiecieho] chodiczieho[2]„e“ vypadlo v místě rozdělení slova na konci řádku. I otázal ho: „Ty, kto si?“ A on odpovědě: „Já sem diábel.“ Řekl jemu žid: „Kam chceš jíti?“ A on řekl: „Jdu s tebú.“ A opět třetie navrátil sě žid na kerchov, velmi sě třasa. A již nesmějieše viece s kerchova vyjíti.
A přišed k tomu miestu, kdež to děťátko pochoval, i sedl jest. A když tu sedieše jediný sám ten žid, a nižádného neviděv, bázní a strachem velikým sa obtiežen, nebo hodina večeře byla, i viděl jest jednoho člověka, an chce minúti ten kerchov. I zavola jeho k sobě ten jistý i řekl jest k němu: „Ó člověče, prosím tebe, povolaj mi kněze tohoto kostela.“ A inhed stal sě jest sběh veliký toho města, řkúce sobě vespolek: „Aj, toť ten žid, kterýž sě často s námi hádáše.“ I zavolachu biskupa se vším žákovstvem města toho i otázal jest jeho biskup a řka: „ I co chceš, ať bych tobě učinil?“ Odpovědě
