[324r]číslo strany rukopisuOpět jakož některé jsú rány na ušlechtilejších údech a větších, jakožto na ruce, na noze a nápodobných, některé pak na údech méně ušlechtilých a menších, jako na prstu a k tomu podobných, též také nedostatek, jenž slove leemcizojazyčný text, t. chromota a ohyzda, týmž právem, kteréhož předřečení údové užívají, má súzen býti jelikožto k očištění a pokutám i k jiným věcem.
O žalobě z ran
Ač raněný, zavolaje přísežných k opatření ran, umřel by dřieve, nežli by přísežní přišli, kterýchžkoli věcí žaloval jest dřieve před muži vieryhodnými, ten k žalobě přátel mrtvého spravedlivě z toho bude odpoviedati. Opět umře li raněný, jeho najblizšiemu slušie žalovati. Pakli by přítomni nebyli, neběží jim toliko čas tří dní, v němž má se žaloba dieti, ale od toho dne jeho smrti, kterýž jsú zvěděli, že jest umřel, a ještě i ten čas, jenž se počíná ote dne zvěděnie vedlé zdálenie přátel nepřítomných od miesta, v němž jich přítel bieše raněn, a vedlé toho kterak slušně mohli by rychtáře dojíti, tak má měřeno býti.
O ranění a ochromení
Ortelováno jest některakým k jich otázce, že obžalovaný pro ránu, z niežto raněnému prst byl by ochromen, řka, že jemu takovú ránu udeřil mocí se bráně moci a života bráně, sám pat hodnými muži má toho dokázati a na kříži dovésti.
Obžalovaný z ran a utětí údóv móž li neviny své dovésti skrze přísežného
Nalezeno jest: byl li by obžalovaný narčen vedlé práva městského od žalobníka z ran neb z utětie údóv, nemóž se očistiti jedniem přísežným, leč by měl jiné svědky s sebú, jakož práva krumfeštnie pravie: pakli žalobník chce přemoci obžalovaného, tehda obžalovaný lépe muož se skrze přísežného očistiti.
O ranách ohavných
Obžalovaný pro rány ohavné, jenž slove samfundcizojazyčný text, po jehožto zahojení
