Ani však rychtář, ač by sám skrze se zločince trápil, od svědčenie má zbráněn býti, neb to činí pro milovánie spravedlnosti a z dluhu úřadu svého, ale kat toliko pro naději peněz skutky své koná. Znamenáno také má býti, že když pro vraždu neb jinú příhodu prohřešilú neb těžkú obžalovaný svú obranu dovodí, takový duovod dvě věci zavierá: jedno, což jest proti němu učiněno, druhé, což jest k jeho straně jako bráněnie, a ačkoli z vyznánie obžalovaného dovodil by se skutek, kterýž jest proti němu, avšak obrana, jenž jest k jeho straně, silnějšieho a mocnějšieho svědectvie potřebuje, protož poněvadž v prostém očisťování z vraždy kat nemuož svědčiti, mnohem méně v duovodu obráněnie móž svědčiti.
Svědectvie skutečné překládá se svědectví mluvenému
Když některaký krajčí z puol páta lokte sukna brychlického pláštěk a sukni ušil bieše, potkán jest byl od toho, jehož bieše sukno, že puol lokte vzal k svému užitku, a když toho krajčí popieráše, povoláni jsú cechmistři krajčovští i vetešníci, a tázáni pod mocí přísahy učiněné, drží li pláštěk a suknice v sobě puol páta lokte, kteřížto pilně šaty opatřivše, jednosvorně jsú odpověděli, že nic, t. nedrží. A k jich odepření dóvodu žalobník přiřekl jest, že dřieve, než to sukno krajčiemu vydal, před svědky k tomu přijatými na váze převážil, protož žádal jest úsudku k své straně, zda li i skrze váhu krajčieho nemohl by slušně přemoci, poněvadž prach, kterýž sukno při šitie bieše přijalo a niti, kteréž jsú přibyly, mělo by sukno těžšie váhy, než prve bylo, učiniti. Proti tomu krajčí opětoval, že by jemu o váze nic svědomo nebylo, ale že chce šaty rozpárati na fleky a před přísežnými a krajčími novými i vetešnými složiti a na oko ukázati, že budú držeti
