[282v]číslo strany rukopisujakožto zaklínanie a lotrovské strojenie, a ktož radú navodí jiné k zlým skutkuom.
A ti čtyřie obyčejové bývají neb stávají se sedmi obyčeji: prvnie příčina jako přibití, kteréž se děje od mistra neb od rodiče, bez pomsty, neb se děje dle opravy a ne dle křivdy. Bývají však mstěni, ač by kto z hněvu od cizieho bit byl. Osoba dvoje zřenie má, t. toho, jenž činil, a toho, jenž jest trpěl, nebo jinak mstěna bývají prohřešenie jednostajná, když synové nebo děti proti rodičóm prohřešie, než proti ciziemu, proti mistru, proti pánu, a při takových věcech hleděno má býti k věku a k rozumu. Miesto, jakožto při zlodějstvu a svatokradení, za něž bývá úhlavnie tresktánie i menšie muky. Čas, ten dělí zloděje dennieho a nočnieho. Jakost, když skutek těžší a lehčejší jest, jakož se dělé krádežové noční od denních. Kakost dělí zloděje od toho, jenž hovada kradeného, ktož by jednoho vepře zajal, jako zloděj skrúcen bude, a ktož stádo, jakožto ten, jenž dobytek krade. Příhoda zřenie má k skutku, ačkoli právo nemstí méně nad tiem, jenž proto, aby zabil člověka, vystřelí, nežli nad tiem, jenž by zabil. A protož mezi Řeky nešťastné příhody mstěny bývaly dobrovolní púští.
Dědic neponese nepravosti otce
Opět padne li kto u vinu neb v pomstu a umře, tať nejde na dědice, nebo pomsta ustavena jest pro polepšenie lidské, kterážto když ten umře, na kohož jest uložena, tu se koná. Přiházie se také, že tíž skutkové v některých krajinách neb zemiech tieže a lehčejie mstěni bývají, jakožto v Africe paličové osenie a v Miešni a kdež takový mají falešní mincéři.
