[257r]číslo strany rukopisupřísežný, avšak že nebyl přísežným, když se ty věci dály, kteréž svědčí, a tak moci nemajé slova, kteráž tento miesto přísežného seznává.
Přísežného li svědectvie má slyšáno býti, či několika nepřísežných
Žalobník žaluje, že by jej tento a tento ranil, a toho by dovésti chtěl skrze přísežného, obžalovaný pak odpoviedaje zná se, že to učinil mocí svú, moci se bráně, t. odbojem, zavazuje se, že to chce dovésti svědectvím tolika dobrých lidí mužóv, kolikož jich potřebuje zpuosob práva, i jest otázka, které strany svědečstvie druhé má předloženo býti. A odpověd jest, že žalobníkovo, protož v této příhodě svědečstvie přísežného má slyšáno býti a vedlé toho stranám spravedlivé má se státi.
O dluh
Opět žalobník prožaloval jest na obžalovaného, že před 16ti lety některaký dluh před jedniem z přísežných toho času a v jiném žádném miestě jemu slíbil platiti, a to prodlil učiniti až do toho času, ale obžalovaný dluhu zapieraje tázal jest, poněvadž v tolika letech nikdy naň nežaloval, zda li svědomie přísežného po tak dlúhém času má slyšeno býti, a jako mocné přijato býti. A jest odpověd, že bez otporu prodlenie 16ti let, nad kteréžto lidská pamět bez pochybenie muož býti pamatována, jestliže přísežný svědčiti bude, že dluh ještě nenie zaplacen a vedlé slibu toliko před ním měl placen býti, obžalovaný
