[130r]číslo strany rukopisuku pravému rozsudku té věci znamenaj: jestliže den dřieve řečeným stranám k zavitému soudu jest uložen a v ten den obecně od staradávna soud o všelijaké věci zvykl jest bývati, tehdy žalobníku nepříslušie celý den, ale toliko do poledne anebo do te hodiny, dokudž jiné časy rychtář a konšelé zvykli jsú súditi, leč by snad ze zlosti k škodě žalobníka rychtář a přísežní té hodiny nedočekajíce vstali by a času téhož ukrátili. Pakli by ten den stranám položený nebýval obecní soud, ale zvláště stranám pro sepřenie té pře, kteráž jest vznikla mezi stranami, čas byl uložen, tehda obojí straně slúží celý den a obžalovaný dlužen jest k žalobě otpoviedati a tento odsudek zakládá se na tom, že
dvój jest soud:
Jeden jest soud pořádný aneb zahájený, jenž má den uložený, v kterýžto den od stara dávna zvykl jest soud bývati; jiný jest soud, jenž neslove pořádný neb zahájený, jenž nemá určeného dne, ale k tomu soudu rychtář ukládá den pro vyslyšenie pří, kteréž přes den přichodie a toliko těm stranám přísluší. První soud zří toliko k některé částce dne a obecně až ku poledni, ale druhý soud zří k celému dni. O témž čti dole.
Obžalovaný lépe se móž brániti, nežli od žalobce přemožen býti
Obžalovaný viery hodný a jména dobrého a pověsti raději má dopuštěn býti k obránění [130v]číslo strany rukopisusvé cti, těla i sbožie, nežli by měl přemožen býti od žalobce svého.
Obžalovaný móž se brániti svědky hostinskými
V městské při obžalovaný móž se brániti svědky hostinskými věrohodnými, by pak i v městě nebyli usedlí, neb tak stojí psáno v práviech krumfeštních starých. Chcme li také, aby žádný host a příchozé vo dluh aneb v kteréžkoli při nemohl vésti svědomie hostinského proti měštěnínóm, jediné leč by host jměl s sebú měštěnína nebo jich viece, a to má býti rozuměno, když host žaluje na měštěnína. Pakli se brání, {proti tomu odpor v i}marginální přípisek mladší rukou dostatečni jsú svědkové věrohodní kterací kolivěk.
Žalobník prvé má dovésti úmysl svój, nežli obžalovaný
{žalobník prvé má svuoj úmysl dovésti}marginální přípisek mladší rukou Usúzeno jest, poněvadž skrze potomnější skutek zdvižen bývá prvnější, ale ne zpět. Tehda radějí má dopuštěn býti žalobník k duovodu úmysla svého propověděného, posléze učiněného, nežli obžalovaný k duovodu prve učiněné věci, a zvláště když žalobce tu věc v své žalobě zavierá a puojčuje, protož nenie potřebie, aby skrze obžalovaného dovozeno bylo, aniž tento úsudek odporen jest právu obecniemu, jenž die, že obžalovaný radějí i svého muož brániti, nebo toto pravda jest, když žalobce i obžalovaný jednostajně a v jeden čas některú
