[42v]číslo strany rukopisumluvil jest Ps40,8 totéž. Proti mně reptávali sú všickni nepřátelé moji, proti mně mysleli sú zlé věci mi. Ps40,9 Slovo nepravé postavili sú proti mně: „Zdaliž kto spí, nepřidá, aby povstal?“ Ps40,10 A jistě člověk pokoje mého, v něhož sem doufal, kterýž jeda chleby mé, zveličil na mě potlačenie. Ps40,11 Ty pak, hospodine[259]hospodine] hoſhodine tisk, smiluj se nade mnú a probuď mě, a odplatím jim. Ps40,12 V tom sem poznal, žes mě oblíbil, neb nebude se radovati nepřietel muoj nade mnú. Ps40,13 Mě pak pro nevinnost přijal si a upevnil si mě před obličejem svým na věky. Ps40,14 Požehnaný pán buoh izrahelský od věku až na věky. Buď to, buď to.
Žalm XLI., v němžto napomíná se křesťan, aby ho zámutkové světa neodtrhli od žádosti věčného života. Hlas křesťana žádajícieho boha
[43r]číslo strany rukopisuPs41,1[260]verš nepřeložen Ps41,2 Jakožto žádá jelen k studnicem vod, tak žádá duše má k tobě, bože. Ps41,3 Žieznila duše má k bohu, studnici živé[261]studnici živé] fortem, vivum lat., fontem vivum var., když přijdu a okáži se před tváří boží? Ps41,4 Byly sú mi slzy mé chlebové dnem i nocí, když mi řečeno bývá na každý deň: „Kde jest buoh tvuoj?“ Ps41,5 Na to sem se rozpomínal i vylél sem v sobě duši mú, nebo přijdu do miesta stanu předivného, až k domu božiemu, v hlasu plesánie a chvály, zvuk hodujícieho. Ps41,6 Proč si smúcena, duše má, a proč mě rmútíš? Naději měj v hospodina[262]v hospodina] in Deo lat., nebť ještě budu chváliti jeho, spasenie obličeje mého Ps41,7 i buoh muoj. Ke[263]Ke] We tisk mně samému zamúcena jest duše má, protož pamatovati budu na tě v zemi jordánské i Hermon, hoře maličké. Ps41,8 Propast na propast povolává v hlasu próduchóv tvých. [43v]číslo strany rukopisuVšecka vrchoviště tvá i vlnobitie tvá po mně sú se brala. Ps41,9 Ve dne přikázal hospodin milosrdenstvie své a v noci piesničku svú. U mneť jest[264]jest] navíc oproti lat. modlitba bohu života mého, Ps41,10 mluviti budu bohu: „Příjemce[265]Příjemce] Przigemcže tisk muoj si. I[266]I] navíc oproti lat. proč si se zapomenul nade mnú a proč zarmúcen jsa kráčiem, když mě trýzní nepřietel?“ Ps41,11 Když lámají se kosti mé, haněli sú mě ti, kteříž rmútie mě, nepřátelé moji, když řiekají mi po všecky dni: „Kde jest buoh tvuoj?“ Ps41,12 Proč smutná jsi, duše má, a proč rmútíš mě? Doufajž v hospodina[267]v hospodina] in Deo lat., neboť ještě budu se vyznávati jemu, spasenie obličeje mého a buoh muoj.
