[99v]číslo strany rukopisuzajisté jiný kromě tebe a nenie silný jako bóh náš. 1 Rg2,3 Neroďte rozmnožovati, abyšte mluvili vysoké věci chlubiece se. Otejděte vetché věci z úst vaších, nebo bóh uměnie Pán jest a jemu se připravují myšlenie. 1 Rg2,4 Lučiště mocných přemoženo jest a nemocní opásáni sú mocí. 1 Rg2,5 Nasyceni jsúce prvé za chléb sú se posadili a lační nasyceni sú. Až jest neplodná porodila mnohé, a která mnohé mějieše syny, roznemohla se jest. 1 Rg2,6 Pán umrtvuje i obživuje, přivodí k hrobu i odvodí. 1 Rg2,7 Pán chuda činí i obohacuje, ponižuje i pozdvihuje. 1 Rg2,8 Zbuzuje z prachu nuzného a z lajna pozdvihuje chudého, aby seděl s kniežaty a stolici slávy držal. Páně jsú krajiny země a položil jest na ních okrslek. 1 Rg2,9 Nohy svatých svých zachová a nemilostiví[i]nemilostiví] nemiloſti v temnostech umlknú, neb ne v síle své zmocnie muž. 1 Rg2,10 Pána se budú strachovati protivníci jeho a nad ními v nebesiech bude hřímati. Pán súditi bude končiny země a dá ciesařstvie králi svému a pozvede rohu krista svého. 1 Rg2,11 I odšel jest Elkana do Ramata domu svého a dietě bieše služebníkem v óbezření Páně před tváří Eli kněze. 1 Rg2,12 Zajisté synové Eli, synové Belial, nevědúce Pána 1 Rg2,13 ani úřadu kněžského k lidu, ale ktožkoli obětoval obět, přicházieše slúha kněžský, když se vařieše maso, a mějieše háček trézubý v ruce své 1 Rg2,14 i púštieše jej v pánev nebo v kotel nebo v hrnec nebo v ósudie a vše, což zdvihnieše háček, bráše sobě kněz. Tak činieše všemu Izrahelovi přicházejících[j]přicházejících] příchazegícim do Silo. 1 Rg2,15 Také dřieve, než zapalováchu tuk, přicházieše slúha kněžský a pravieše tomu, ješto obětováše: Daj mi maso, ať uvařím knězi, nebť nevezmu od tebe masa vařeného, ale surového. 1 Rg2,16 I pravieše jemu ten, ješto obětoval: Nechť se zapálí najprvé podlé obyčeje dnes tuk a pak vezmi sobě, cožkoli žádá duše tvá. Jenž odpověda řeknieše jemu: Nikoli, neb nedáš-li nynie, ale vezmuť bezděky. 1 Rg2,17 I bieše hřiech těch dětí veliký přieliš před hospodinem, neb odtrhováchu lidi od oběti Páně. 1 Rg2,18 A Samuel posluhováše před tváří Páně, dietě, opásán jsa v kněžské rúcho lněné. 1 Rg2,19 A sukničku malú činieše jemu matka jeho, kterúžto přinosieše v určené dni, vstupujíc s mužem svým, aby obětovali obět slavnú a slib svój. 1 Rg2,20 I požehnal jest Eli Elkanovi i ženě jeho a řekl jest: Navrať tobě Pán siemě z ženy této za odměnu, kterúžs dala hospodinu. I odešla sta na miesto své. 1 Rg2,21 Tehdy navštievil jest Pán Annu i počala jest a porodila tři syny a dvě dceři, i zvelebeno jest dietě Samuel před hospodinem. 1 Rg2,22 A Eli bieše stár velmě a slyšal jest všecky věci, kteréž činiechu synové jeho všemu Izrahelovi a kterak spáchu s ženami, kteréž ostřieháchu u dveří stánkových. 1 Rg2,23 I řekl jest jím: Proč činíte věci takové, kteréž já slyším, věci najhoršie, ode všeho lidu? 1 Rg2,24 Neroďte, synové moji, nebť nenie dobrá pověst, kterúž já slyším, abyšte přestupovati veleli lidu Páně. 1 Rg2,25 Shřeší li muž proti muži, ukrocen jemu móž býti bóh. Ale shřeší li muž proti hospodinu, kto se zaň bude modliti? I neuposlúchali sú hlasu otce svého, neb jest je chtěl Pán zahubiti. 1 Rg2,26 A dietě Samuel prospieváše a rostieše a líbieše se tak bohu jako lidem. 1 Rg2,27 I přišel jest muž boží k Eli a vece k němu: Toto die Pán: Zdali nezjevně zjevil sem se domu otce tvého, když jest byl v Éjiptě v domu faraonovu? 1 Rg2,28 A vyvolil sem jej sobě ze všech pokolení izrahelských za kněze, aby vstupoval k óltáři mému, aby zapaloval mi zápal a nosil efot přede mnú, a dal sem domu otce tvého všecky věci z óbětí synóv izrahelských. 1 Rg2,29 Proč patú zamietáte obět mú a dary mé, které sem přikázal, aby obětovány byly v chrámě, a viece si ctil syny tvé nežli mě, abyšte jedli prvotiny všeliké oběti lidu mého izrahelského? 1 Rg2,30 Protož praví pán bóh izrahelský: Mluvě mluvil sem, aby dóm tvój i dóm otce tvého posluhoval před obličejem mým na věky. Ale nynie die Pán: Odstupte ode mne. Ale ktožkoli bude mě ctíti, zvelebím jeho, ale ktož mnú hrzejí, budú neurození. 1 Rg2,31 Aj dnové přicházejí a přeřeži rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebyl starý v domu tvém. 1 Rg2,32 A uzříš nepřietele tvého v chrámě ve všech věcech šťasných izrahelských a nebude starý v domu tvém po všecky dni. 1 Rg2,33 Ale však neotejmu ovšem muže z tebe od oltáře mého, ale aby zhynuly oči tvoji a zmizala duše tvá a strana veliká domu tvého umře, když k mužskému věku přijde. 1 Rg2,34 A toť bude tobě znamenie, kteréž přijíti má dvěma synoma tvýma Ofin a Finés: