Počíná se předmluva svatého Jeronýma v Knihy královské

Že jest dvamezcietma čten u Židóv i Syrských i Kaldejských, jazyk svědčí, jenž jest s veliké strany k židovskému podoben. Neb i oní mají dvamezcietma čten téhož zvuku a rozličnými výčerky[1]rozličnými výčerky – lat. elementa… eodem sono, sed diversis caracteribus; užití pádu podle latinské předlohy mají. Samaritánové také patery knihy Mojžiešovy tolikýmiž čtenami vypisují, ale výčerky a vršelky jsúce rozděleni. Takéže ješto jest, že mistr a zákona učitel Ezdráš po dobytí jeruzalémském a po vzdělání chrámovém za Zorobabele nalezl jest jiné čteny, jíchžto nynie požíváme v židovských knihách, kakžkoli do té chvíle už výčerkové byli sú samaritánští a židovští. A v knihách Počtóv týž počet na podjáhnóv a kněží počtený duchovně se okazuje. A jméno božie Tetragramaton a v některých řečských knihách nalezli sme až do dnešnieho dne starými popsané čtenami. Ale i žalm třidcátý a šestý a stý a Xtý[a]Xtý] XVIIty a XItý a stý a XVIIItý a stý a [stý a]text doplněný editorem čtyřidcátý čtvrtý, kakžkoli rozličným veršem sú popsány, však téhož počtu svými snovány sú abecedú. A Jeremiášova Nařiekanie i modlitba jeho i Šalomúnova na konci Příslovie v tom miestě, jakož die: Ženu silnú kto nalezne – týmiž abecedami a veršovnými rozdiely počteny bývají. Ale patery čteny dvénásobnie u Židóv sú, totižto caph, men, nun, phe, sade,cizojazyčný text neb jiní jinak píší počet[2]„počet“ Vg. nemá, patrně omylem místo následujícího „počátky“, počátky a středmosti slóv a jinak konce. A protož i patery od některých [knihy]text doplněný editorem dvénásobné sú mnieny, totižto Samuel, Malachim, Dabreianim, Ezdráš, Jeremiáš [s]text doplněný editorem Cinoth, točížto s Nařiekaním jeho. A protož jakožto dvamezcietma jest čten, jímižto píšeme židovsky všecko, což mluvíme, a jích počátky hlas lidský jest osazen, též dvamezcietmery knihy sú počteny, jímižto jakžto čtenami a počátky v božiem učení, hubené a ještě ssúcie spravedlivého muže učeno bývá dětinstvie. Prvnie u Židóv knihy slovú Brezith, kteréžto my Genezim řiekáme, druhé Elesmoth, jenž slovú Exodus, třetie Vaietra, točížto Levitikus, čtvrté Vaiedaber, kteréžto Počtové slovú, páté Eleadabarim[b]Eleadabarim] elcadabarim, kteréžto Deutronomium nazýváme. Tyť jsú patery[c]patery] patyry knihy Mojžiešovy, kteréž vlastně Thorath[d]Thorath] Teorath, totižto Zákon, jmenují. [98v]číslo strany rukopisuDruhý řád činie z prorokóv a počínají od Ježíše syna Nave, kterýžto u ních Jozue Bennun slóve. Potom přitykují Sofim, totižto Súdcové knihy, a v též vpisují knihy Ruth, neb za dnóv těch súdcí stala se ta rozprávka. Třetie následují Samuelovy, jenž my Prvnie knihy a Druhé královské nazýváme. Čtvrté Malachim, totižto Knihy královské, kteréžto v Třetích a v Čtvrtých knihách královských sú osazeny. Neb lépe jest mnohem Malachim, to jest Knihy králové, než Malachot, totižto Království, řéci, neb ne mnohých řečí lidí královstvie popisuje, ale jediného židovského lidu, jenž dvanácte rodin osahuje. Pátý jest Izaiáš, šestý Jeremiáš, sedmý Ezechiel, osmé knihy dvanácti prorokóv, kterýžto u Židóv slóve Tareasra. Třetí řád drží Agiografa a prvnie knihy počínají se ot Joba, druhé ot Davida, kteréhožto pěti rozdiely a jediným žalmovým svazkem osahují. Třetí jest Šalomún, maje [troje]text doplněný editorem knihy, totižto Příslovie, jenž my Paraboly neb Podobenstvie dieme, oní Masloth nazývají. Čtvrté Eklesiastes, jež oní Koeleth dějí, totižto Svolavčie neb Kazatelné knihy, a páté Piesničky piesní, kteréžto známkem Siraserim oznamují, šesté sú Danielovy, sedmé sú Dabreiamin, totižto Slova dní, kteréžto znamenitějie Kronikon neb Časnivú všie božie rozprávky móžeme jmenovati, to jsú u nás Prvnie a Druhé knihy Paralipomenon, osmé jsú Ezdrovy, kteréžto u Řekóv i latinníkóv na dvoje knihy rozděleny sú, deváté knihy Ester. A tak bude spolkem Starého zákona XXIItma kníh, totižto Mojžiešových pět, prorockých osm, svatých písem devět, kakžkoli druzí Ruth[e]Ruth] ṙku [a]text doplněný editorem Cinoth, totižto Nařiekanie Jeremiášovo, mezi svatými písmy vypisují a ty knihy v svém počtu kladúce počítají, a tak by bylo starého zákona čtyřmezcietma knih, pod kterýmžto počtem čtyřmezcietma starších i knihy Apokalypsis, totižto Zjevenie Janovo, uvozují, jenž se klanějí beránkovi, a koruny své rozprostřevše, své tváři obětují stojíciemu před čtyřmi zvieřaty očitými spředu i szadu, totižto patřícím na minulé i budúcie, a jenž neustálým hlasem volají: Svatý, svatý pán bóh všemohúcí, jenž bieše a jenž jest a jenž příští jest. Tato předmluva písem jako klobúčitý počátek všem knihám, kteréžto z židovstva obracujeme v latinu, móž se přihoditi, abychom mohli věděti, že cožkoli kromě těch jest, mezi nejistými písmy má býti položeno. A protož knihy Múdrosti, jenž sú lidstvem Šalomúnovi připsány, a knihy Ježíšovy syna Sirachova a knihy Judith a Tobiášovy a Pastýřovy nejsúť v řehole. Machabejských prvnie knihy židovsky sem nalezl, Druhé řecky sú, jenž z té frazim, totižto řeči, móž dolíčeno býti. Kteréžto poněvádž tak se mají, prosím tebe, čitedlníku, aby nemněl, by má práce byla ohyzda starších. V stánku božiem obětujeť všaký, což móže, jedni zlato, jiní střiebro a jiní drahé kamenie, druzí bielý len a zlatohlav a postavec črvený obětují i modrý. S námiť se dobře děje, budem li obětovati kóže a srsti kozie, poněvádž vidí Apoštol, že naše potupnějšie jsú potřebnějšie. Protož i všecka ta božieho stánku krása a skrze všeliké zpósoby cierkve přítomné i budúcie rozličnost kóžemi jest přikryta a žíněmi a horkost slunečnú a protivnost přievalóv lacinějšie věci zbraňují. A protož čti najprvé Samuele a Malachim, totižto Královské knihy mé. Mé pravíme, nebo cožkoli častějie přemietaje a polepšuje pilnějie i naučili sme se i držíme, nášeť jest, nášeť jest. A když tomu srozumieš, jehožs dřieve neuměl, anebo mnieti mě překladačem jsi li vděčen, anebo učiň křivú[f]křivú] kříwdu mluvčí, jsi li snad nevděčný, kakžkoli nejsem sebe svědom, bych co proměnil [z]text doplněný editorem židovské pravdy. Jistě jsi li nevěřící, čti řečské knihy a latinské a snes s těmito dielcemi, a kdežkoli uzříš mezi sebú se děliti, otěž každého Žida, jemuž měl by pójčiti viery, a bude li naše potvrzovati, mním, že jeho nebudeš mnieti hadačem, že by na témž miestě rovně se mnú bohyňoval. Ale i vásť, slúhy božie, prosím, kteřížto boha sedícieho hlavu předrahú viery mastí jako Magdaléna mažete, kteřížto nikoli nehledáte spasitele v hrobě, jímžto již k ótci Kristus vstúpil jest, abyšte proti[g]proti] pro štěkajícím psóm, kteřížto proti mně vsteklými ústy vrčie nebo vztiekají se a obcházejí město a v tom se súdie umělými, utrhají li jiným, vaších modliteb ští[99r]číslo strany rukopisutóv