[3v]číslo strany rukopisuten ostrov objiežděli, mnohokrát jsme scházeli z korábuov na zemi a přátelsky sme s těmi lidmi obcovali. A tak od hory, jenž se jmenuje Hlava zelená, až do těch nových zemí jest viece než sedm set mil vlaských, ale jakož se já domnievám, že sme my jeli viece než tisíc a osm set mil vlaských. A to jedno proto, že sme blúdili, a druhé, že sme od povětřie a od větruov velikú překážku měli, jenž nás mnohokrát zase navracovaly. A tak, když sme vešli do těch zemí a na ty ostrovy, nalezli jsme tak mnostvie lidu, že jest nepodobná věc k mluvení. A lid ten bieše tichý a přívetivý. I ženy i mužie, všichni nazí chodiechu, žádnú stránku těla na sobě nepřikrývajíce, ale kterak se kolvěk narodie, tak až do smrti chodie. Těla sú velikého a dobře zpuosobilého a jsú náčervení, a to proto, jakož se já domnievám, [A4r]číslo strany tisku[4r]číslo strany rukopisuneb nazí chodie a bývají od slunce spáleni, a tak se zdají náčervení. Mají kštici a vlasy dlúhé a černé. V chodu jsú rychlí a svobodní a veselé tváři, ale tvář svú sami sobě kazie a škaredú činie, neb sobě provrtují líci, pysky, nos a uši, a nedomnievaj se toho, že by sobě malé dierky provrtovali anebo že by toliko po jedné dierce na tváři měli, neb sem já mnohé vídal, že na samé tváři měli po sedmi dierách tak velikých, že do každé prst vešel. A ty diery zacpávali sobě drahým kamením, mramorovým kryštalem a alabastrem mistrně připraveným. Kdyby viděl věc tak neobyčejnú a potvornú, člověka, majícieho v tváři své sedm drahých kamenóv jako prst dlúhých a tlustých a v pysku sedm, zajisté by se podivil tomu. A tento jest obyčej toliko mužuov, nebo ženy neprovrtují sobě než to[A4v]číslo strany tisku[4v]číslo strany rukopisuliko uši. Mají také jeden obyčej velmi mrzký a k věření nepodobný, nebo ženy jejich jsúc nad obyčej smilné. Aby svú chlípnost nasytily, umějí učiniti, že mužie mievají konce nadobyčej tlusté, neb mají nějaká malá zvieřata a ty přisazují k údóm muským, a tak, když to zvieře ukusí muže v konec, tehdy jemu nadobyčej velmi oteče a bude tlustý. Ti lidé nemají nic zvláštnieho, ale všeckny věci sú jim obecné. Bez krále sú živi, jeden každý sám sebe jest pánem. Toliko žen sobě pojímají, koliko chtie. A kolikrát chtie, tolikrát se s ženami rozvodie, žádného řádu nezachovávajíc. Žádných kosteluov nemají, žádného zákona, nejsú také ani modloslužebníci, ani litery mají ani kněh ani vědie, kterak do těch zemí přišli. Také se domnievají, že žádného jiného lidu na světě není kromě než o[B1r]číslo strany tisku[5r]číslo strany rukopisuni