je[2r]číslo strany rukopisuho nemoc rozmáháše, umřel jest a uvržen do moře. Ale tovařišie jeho jedno pro strach, druhé[a]druhé] drnhe hladem navrátili se zase a přijeli do královstvie aragonského. A když sú přišli před krále aragonského, žádali od něho pomoci, pravíce jemu, že by chtěli nětco dovésti, jenž by bylo k velikému užitku království aragonskému. Ale v ničemž nejsú uslyšáni. Tehdy poradivše se i jeli sú po moři k králi Ferdinandovi, králi hispánskému, a k králové Alžbětě, malžence jeho. A vypravivše před ním své nedostatky, žádali jeho, aby je stravú na korábiech opatřil, že nětco užitečného jemu i království hispánskému dovedú. Tehdy z vnuknutie pána všemohúcieho král Ferdinandus pomohl jim dostatečně stravú a dal jim hojnost lidu zbrojného na koráby. Tehdy oni, vsedavše na koráby, i jeli sú zase po moři tam, kdežto [A2v]číslo strany tisku[2v]číslo strany rukopisujejich starší bieše umřel. A nalezli země veliké a lidí bez čísla v nich. O tom lidu a o mraviech jich maršálek krále hispánského, kterýž jest byl od krále k nim poslán, takto píše:

Alberykus Vespucius Vavřinci Petrovi de Mediciscizojazyčný text pozdravenie. Již v minulých dnech psalť sem dosti široce o navrácení svém z nových zemí, kteréžto hodně mají nazvány býti Novým světem, nebo ani od Ptolomea, ani od jiného kterého starého mudrce jest o nich taková řeč ani památka učiněna. Ale zklamáni jsú všichni při svém domnění, neb sú všichni pravili a psali, že již tam žádné země ani světa viece není. Protož o našem vyjetí do těch zemí a o mraviech těch lidí tutoť chci psáti. Prosím, čti s pilností.

Léta božieho tisícieho CCCCCI. vyjeli jsme z země hispánské dne XIIII. měsíce máje se třími koráby, [A3r]číslo strany tisku[3r]číslo strany rukopisuabychom ohledali ten Nový svět. A jeli sme k poledni ustavičně celých XVI měsiecuov skrze ostrovy Šťastné, jenž se již nynie jmenují ostrovové Velicí kanarytští. Potom sme jeli po moři na západ slunce až k hoře, kteráž od Ptolomea nazvána jest hora Múřenínská, ale již nyní od našich jmenuje se Hlava zelená a múřenínským jazykem Beseghyce. Potom, rozestřevše větrníky, i jeli sme s velikým úsilím a prací a s velikým nebezpečenstvím a s strachem LXVII dní. Potom líbilo se pánu všemohúciemu, i ukázal nám ty nové země. A přijeli sme k jejich břehóm sedmého dne srpna měsiece léta páně tisícieho pětistého druhého. A tu sme vpustili kotvy. I poradivše se jeli sme okolo toho ostrova k východu slunce, nedaleko od břehu odjieždějíc, i přijeli sme k jednomu úhlu k poledni jako tři sta mil vlaských. A když jsme [A3v]číslo strany tisku