nav[211r]číslo strany rukopisuštievil a učinil vykúpenie lidu svého.“[67]L 1,67–68 V tu dobu Matka božie za oponú, ješto svatá Alžběta ležala, stáše, znamenajíc, co se o jejiem synu, Jezukristu, skrze svatého Zachariáše prorocky prohlašováše. Zatiem Matka božie vzemši odpuštěnie od svaté Alžběty i od svatého Zachaře, domóv se do Nazareta vrátila, svatého Jana v kolébce požehnavši.
Tuto každý zbožný křesťan pomysliti muože o pokorné chudobě Matky božie, že domóv se vrátivši, kusa chleba ani kropte piva, ani žádné potřeby nenalezla. A nadto ani dědin, ani platóv peněžitých měla a u svaté Alžběty tři měsiece ctnú potřebu měvši, do[211v]číslo strany rukopisumuov se k chudobě vrátila, nic nemajíc, než což svýma svatýma rukama vydělala. Protož každý křesťan na její se chudobu rozpomena, s právem má na chudé vdovy a siré dievky laskav býti, a zvláště králi a kniežata, jimžto jest buoh přikázal, aby zvláště sirých a chudých lidí obránce byli. Pakli by kto chtěl věděti, proč jest to buoh zpuosobil, aby dievka svatá byla za muž oddána, jižto jest byl za matku zvolil a čistú dievkú na věky ostavil, k tomu světí odpoviedají, že jest to proto Duchem svatým zpuosobeno, aby, když by Syna božieho nosila, nikdy se na ni nic zlého nedomněli, by [212r]číslo strany rukopisuneprávě počala. A druhé aby jeho svaté narozenie bylo diáblóm zatajeno, nebo, by jeho byli diábli v božství seznali, byli by jeho svaté krve prolitie, kudyž mohli, rušili.
A když Matka božie svého syna, Jezu Krista, do devátého měsiece nosila, tehdy v ten devátý měsiec kázáno přikázaním ciesaře Augusta, aby všeho světa národové popsáni byli,[68]L 2,1 jakožto píše svatý evanjelista: „Tehdy Jozef, kterakž koli věděl Matky božie v brzkém času nebeského dietete porozenie, však ji s sebú do Betléma pojal.“[69]L 2,4–5 A to jest vzdáli od Jeruzalema pět mil, však jest tam Matka božie pěšky šla. A když [212v]číslo strany rukopisubyli v Betlémě, proto, že veliký lid ze všech vlastí bieše se tu sebral, nikdiež sobě hospody naleznúti nemohli.
Tu móž každý zbožný křesťan pomysliti božie Matky práci i chudobu, jenž patnást let vstáři jsúc, toho dne šedši a velmi ustavši, s svatým Jozefem po uliciech chodieci, s velikým studem hospody sobě prosiece, a všudy jí odpověděli tak, že musila s Jozefem pod obecné přístřešé jíti, kdežto s dobytkem lidé v trhový den stáváchu. A tu se jest té noci náš Spasitel narodil. Jehožto svaté narozenie má každý člověk nábožně pamatovati a pamatuje, radostným srdcem bohu děko[213r]číslo strany rukopisuvati,
