[205r]číslo strany rukopisuslóve bezdětkyně, jakž jest počala, neb toho nic nenie, co by nemohl buoh učiniti.“[55]L 1,36–37 Jakožto by řekl anjel: Jakož buoh muož učiniti, aby bezdětkyně počala i porodila proti přirozenému běhu, takež muož učiniti, aby dievka počala i porodila, v své čistotě ostanúci, nebo bohu nic nenie nesnadno učiniti, an jest slovem všecko stvořil. K tomu vece Maria: „Aj toť dievka božie, staň mi se vedlé slova tvého.“[56]L 1,38 Tu praví svatý Augustin: „Ó, přežádúcie Matko božie, proč brzo neodpovieš, ano tebe vešken svět na vše strany čaká! Odpověz brzo, tvé milosti prosíme, aj toť klečí před tebú vešken zbor svatých otcóv v dávných temnostech zavřený, [205v]číslo strany rukopisučakajíce tvého žádúcieho odpověděnie a volajíc k tobě a řkúc: Ó, nebeská světlosti, tebeť čakámy, odpověz brzo anjelovi, ať budem z těchto temnic vyvedeni. Tohoť také odpověděnie čaká všech kuoruov zbor anjelský, volajíc k tobě a řkúc: Odpověz poslu brzo, pusť nám anjela zase, časť jest, ať by se k tomu vrátil, jenžto jeho poslal, neb skrze tvé svaté odpověděnie bude našich kuoróv doplněnie. Třetie tebe čaká vešken zbor všeho světa hřiešných, Adamóv národ, plačíc, volajíc a řkúc: Ó, přemilostivá, ozři se již na vešken svět všie truchlosti plný, smrti poddaný, neb v tvém [206r]číslo strany rukopisuodpovědění příde světu věčné spasenie.“ Tu tak přežádúcí hodinu Matka božie pokorně vece: „Aj toť dievka božie, staň mi se vedlé slova tvého.“[57]L 1,38 Jakž ta přepokorná slova dievka svatá vece, tak ihned v brzkosti oka mženie Ducha svatého pósobením, jakžto jí byl anjel řekl, ihned v ní byl tělesný Syn boží s duší plnú všie milosti a spravedlnosti nebeské.

A to se je tu naplnilo, jehožto sú proroci a otcové světí žádali. Protož, milá Matko božie, všech jediná naděje, skrze tu svatú radost, jižto si tehdy měla, když s, dievkú čistú jsúci, všeho světa Spasitele počala, prosíme tvé svaté [206v]číslo strany rukopisumilosti, aby nás ráčila i v duši i v těle obradovati na věky věkuom. Amen.

Zatiem přebyv Jozef tři měsiece v Betlémě, k své poručné se choti vrátiv. Jakožto píše svatý Matúš evanjelista, nalezl ji, ana Duchem svatým počala, v svém svatém břiše Syna božieho nosí. Tomu se velmi podiviv, jakožto praví svaté Čtenie, chtěl od nie jíti, ale svatým anjelem ve sně naučen, aby od nie neodchodil, ale to zajisté věděl, že ten, jehožto ona nosí, Duchem se svatým počal, a tak jemu řekl: „Neboj se, Jozefe, přijieti Marije, choti své, neb ten svatý plod, ješto se od nie stane,