nímž[190r]číslo strany rukopisuto jsi někdy milostivě mluvil, jemužto s své božstvie nad přirozenie člověčie v divné brzkosti oka mženie ukázal. Tak li chceš na věky v svém hněvě zadržeti svá milosrdenstvie? Ne tak, milý hospodine, ale jižť je čas, aby se nad hřiešnými smiloval!“ Tehdy buoh Otec se na Spravedlnost ozřev, k jejie dávnému promluvení odpověděl a řka: „Zdali zapomene buoh svého smilovánie? Však jest to o mně psáno, že má milosrdenstvie jsú povýšena nade vše má učiněnie.“[26]Ps 77,10 K tomu Spravedlivost odpovědě: „Když jest to tak tvému božství libo, toť čas převděčný přišel nad hřiešnými se smilovati, neb [190v]číslo strany rukopisutvé milosrdenstvie vždy bylo i bude na věky. Aj toť zkvetl květ, panna přečistá, všie šlechetnosti plná, jížto jméno Maria. Od niež tělesenstvie, když ráčíš, přijieti muožeš.“ Tehdy hospodin odpověděl skrze Mojžieše a řka: „Viděv, viděl sem velikú strast i núzi lidu mého i sstúpil sem.“[27]Ex 3,7–8 Jako by řekl: Milostivě sem se ozřel, abych jej vykúpil.

Tu praví svatý Bernart: „Mohla jest v rozumě o tom mluva býti, která by osoba svaté Trojice měla člověčenstvie naše přijieti, Otec i Syn i Duch svatý. Najprv se vidieše rozumu, že bóh Otec, a to proto, že v té svaté trojnosti bohu Otci moc zvláštie příslušie, a protož, že se [191r]číslo strany rukopisubieše diábel mocně v svět uvázal, vidieše se to podobné, že by buoh Otec tělesenstvie vezma, vyšší mocí diábla přemohl. Druhé se vidieše, aby Duch svatý tělesenstvie přijal, a to proto, že, jakož jest již řečeno, Duchu svatému příleží milost a ta ještě nebyla světu ukázána, protož bylo by podobné, by Duch svatý tělesenstvie přijal, a tak světu svú milost ukázal. Třetie se vidieše, aby Syn boží tělesenstvie přijal, a to proto, že jemu se zvláště křivda stala, chce li tu vinu v dobrovolenstvie přivésti, má nejiného miesto sebe sláti, ale sám k tomu přijíti. A tak jest, že sú zvláště lidé Synu božiemu křivdu učinili, chtiec dědic[191v]číslo strany rukopisutvo jeho svaté múdrosti sobě neprávě osobiti a bludnému slibníku povolujíce, když jim bieše řekl: Budete jako bohové, totiž takú múdrost věčně majíce, zlé i dobré vědúce. V té pomluvě tak ostalo, aby Syn boží na svět sstúpil v život panny přesvaté, aby tu tělesenstvie přijma, jednostajnú moc v své svaté trojnosti zvučně světu ukázal.“

V tu tak přešťasnú hodinu všemu světu radostnú, jakožto svatý Lukáš ve Čtení píše, poslán jest anjel Gabriel od boha do vlasti Galilejské do města, jemužto městu jméno Nazaret, ku panně oddané muži, jemužto jméno Jozef, z domu Davidova, jížto jmé[192r]číslo strany rukopisuno