od Ducha svatého jest. Porodí toho blahoslaveného syna, jemužto jméno vzděješ Ježíš, tenť spasí lid svój od jich hřiechóv.“ Tu praví svatý Jeroným i svatý Bernart, jenž chtěl jie nechati, pryč jíti, za neduostojného se maje při tak svaté dievce přebývati. Týmž činem svatý Petr apoštol od sebe Jezukrista honieše a řka: „Vyjdi ode mne, pane, neb já člověk hřiešný sem!“ Takež i centuriovi stýskáše se, s velikým strachem se za neduostojného maje, a proto Jezukrista ponúcieše, jemu obraňuje, aby pod jeho střechu nechodil a řka: „Hospodine, nejsem hoden, aby všel pod mú střechu.“ Právě tiem činem boží muž Jozef za neduostojného se maje, s Matkú boží se přebývati stydieše, vida ji přesvatú a Duchem svatým znamenaje božie moci zpuosobenie, a protož chtěl od nie pryč jíti. A to také jakož praví svatý Bernart: „Ó, duostojné chvály svatosti Marie, Matky božie, spieše by čistá dievka mohla počnúc poroditi, než čistá dievka Maria shřešiti.“ A to div nenie, neb jest byla všech šlechetností mistryně. To o ní svatý evanjelista dovozuje, a tak ji je anjel Gabriel nalezl, a tak ji jest buoh Otec svému synu matkú zvolil. Tak sú o ní proroci prorokovali, tak se jí všickni kuorové anjelští radovali a všickni hřiešníci ji sobě za orudovnici obdržali. A protož tak praví o ní svatý Ambrož: „Toť jest ta královna anjelská, všech svatostí příklad, svaté viery korúhev, Matka božie, prut z kořene Jesse z národa krále Davida, dcera jeruzalemská, hvězda mořská, ruka Jezukristova, chrám Ducha svatého, svatým krásná jako měsiec, zvolená a jako slunce, mírnice mezi bohem a mezi hřiešnými, Evina přestúpenie nahraditedlnice, nebeská vrata, jimižto zbožné duše k bohu jdú, čest všeho ženského národa, všech svatých děvic koruna, sud zavřený, studnice naznamenaná. Toť jest ta, o jejížto chvále vešken svět vypraviti nemuože, neb toho, jehožto vešken svět ochrániti nemuož, ten se jest v jejiem životě schránil, a jenžto svého veleslavenstvie viděním v nebesiech anjely i vše svaté říše obveseluje, tomu je z svých svatých prsí pokrm dala, a pod jehožto mocí všeho světa vlasti lpie, toho svýma svatýma rukama obklíčivši, na svém luoně pěstovala i chovala.“

Potom Matka božie zpomenuvši na to slovo, ješto jí byl archanjel řekl, aj toť Alžběta, příbuzná tvá, počala jest dietetem v starosti své, ihned se zchopivši Matka božie a s ní Jozef, jakožto svatého Lukáše Čtenie praví, vzešla spěšně na hory k svaté Alžbětě i vešla v duom Zachariášóv, otce