„Požehnaná ty mezi ženami.“ Nikda je to nebylo ani se to kdy státi mohlo, by která kdy byla matkú, a pannú zuostala. Protož nižádná nikda nebyla, jiežto by mohlo řečeno býti, požehnaná ty mezi ženami. Jediná tato děvice Maria dávno bohem slíbená tomu králi židovskému, jemužto jméno bylo Achab, k němuž buoh promluvil a řka: „Pros sobě znamenie od svého hospodina.“ A když znamenie prositi nechtěl, tehdy jest jemu odpověděno: „Aj toť vám dám znamenie, že tehdy bude vysvobozen lid z roboty asyrských násilníkóv, totiž zlých diáblóv, když panna počne a porodí syna.“ A to se v této duostojné panně naplnilo. Protož jí anjel mohl duostojně řieci, požehnaná ty mezi ženami. Tu také praví mistr Jakub od svatého Viktora: „Dobře jí řekl anjel, požehnaná ty mezi ženami, totiž nade všecky ženy. Nebo s ty paní anjelská, mistryně apoštolská, naučedlnice všech patriarch i prorokóv, silná pokora všech svatých mučedlníkóv, veliká útěcha všech svatých zpovědlníkuov, příklad i zrcadlo všech svatých panen. Ty s poklad u boha Otce na věky chovaný. Ty s schrána Ducha svatého. Ty s boží milostí zvolená matka. Ty s všeho nebeského královstvie slavná okrasa. Ty s všech svatých přepovýšená koruna. Ty s všech hřiešných jediná naděje. Protož dobřeť jest anjel řekl, požehnaná mezi ženami. A již tě budú nazývati blahoslavenú všeho světa národy na věky věkuom.“

To neznámé poselstvie, nikdy neslýchané, dievka božie od anjela uslyšavši, zamútila se, divieci se tak neznámému poselství, nebo, jakožto praví mistr Albrecht Veliký, že Matka božie umějieše všecko Starého zákona Písmo, a protož nikdy byla nenalezla v Písmě takého zvěstovánie ani kdy byla slýchala anjela tak mluviecieho, protož se tomu poselství jako ulekla, divieci se jemu, mysléše, kteraké by bylo to zvěstovánie. A v tom múdrost zvláštnie Matky božie se znamenává, jakož praví mistr Albrecht, že ne ihned anjelu odpověděla, ale prvé o tom zvěstování pomyslila, než k němu promluvila. A to jest proti mnohým dievkám mnohomluvným, že neposlúchají múdrého Šalomúna, jenž takto praví: „Ktož prvé řeči odpoviedá, než ji vyslyší, nemúdře činí.“ Tu také praví svatý Jeroným: „Zamútila se, totiž užasla. Neb kdyžto uzřela anjela v člověčí tváři u velikém blesku a u veliké světlosti, ješto prvé byla tiem činem nikda nevídala, a protož se té světlosti lekla.“ Jakožto praví evanjelista, a potom na to myslila, protož jí anjel ihned řekl: „Neboj se, Maria, totiž že vidíš tak v světlé postavě anjela božieho,